Pseudoinformace
Rozdíl mezi "seriózními" a bulvárními médii u nás dosáhl stadia nepostřehnutelnosti. Televizní zprávy jsou stejné jako za normalizace: nudné, hloupé a naprosto odtržené od reality. Jenom si kapitalismus vynutil, že nám v nich místo vzorných dojnic a dojiček jako vzor hodný následování ukazují mašíbla, který zapéká staré rohlíky s kečupem a označuje to za revolučně vylepšenou pizzu. Jistá část lidu jásá, protože je to laciné, takže jim zbude víc peněz na nákup teleshoppingové veteše. Jak zpívá skupina Jananas: "Říkáš, že je to nechutný, a stejně jim to baštíš…"
Čeští žurnalisté připomínají onoho zelináře z Havlovy Moci bezmocných, který vystavuje ve výloze heslo o spojení proletářů všech zemí, nikoli že by se s ním jakkoli ztotožňoval, ale protože to po něm nadřízení chtějí. A navíc, za ideologický patos se dají schovat i velmi přízemní osobní zájmy. Jak řekl kdysi Bob Dylan: "Když se budu chtít něco dozvědět, nebudu číst Times nebo Newsweek. Víte, oni by zkrátka ztratili příliš mnoho, kdyby otiskli pravdu." A to ještě mluvil o skutečných profesionálech. Dnešní české redakce tvoří elévové, kteří se nenaučili ani to, že zpráva není totéž co komentář, zato mají hodně vysoké ambice a ještě vyšší hypotéky. Pak není divu, že se neštítí ani toho, aby nám například náhončího nějaké lichvářské korporace představili jako nezávislého finančního experta. Autoři, kteří píšou s úctou k faktům, jako Jan Petránek nebo Jiří Hanák, jsou v českých médiích ohroženým druhem.
Otázek, na které vám česká média neodpovědí, je čím dál víc: Proč Američané vyzbrojují v Iráku šíity proti sunnitům, a naopak v Sýrii sunnity proti šíitům? (Třeba někdy nějakého Michaela Moora napadne natočit anketu mezi pentagonskými špičkami, v níž dostanou za úkol vlastními slovy vysvětlit rozdíl mezi šíity a sunnity…) A když mají Američané tak rádi Izrael, že tleskají každému jeho ostřelování obytných čtvrtí Gazy, proč si přímo za izraelskými humny hrají se sirkami a benzinem? Proč Kosovo právo na vyhlášení samostatnosti má, a východ Ukrajiny nikoliv? Proč trestáme Rusko za jeho angažmá na Ukrajině tím, že mu neprodáváme zboží, které od nás nikdo jiný kupovat nechce? Z čeho má Řecko splatit dluhy, když tam v důsledku moudrých rad Mezinárodního měnového fondu zkrachovalo úplně všechno? Anebo jak se rýmuje teze o tom, že zbohatnout může každý, se zprávou Oxfamu (tedy žádných bolševických agitátorů), podle níž od letoška bude jediné procento lidstva vlastnit více než my všichni ostatní dohromady? Proč bychom měli brát vážně "ekonomické analytiky", kteří současnou krizi nedokázali předvídat a nedokážou ani nabídnout žádný recept na její řešení? (Nápad nechat nízkopříjmové skupiny vychcípat je řešením pouze v omezeně anetickém světě virtuální ekonomické pavědy.) Proč vedla nadúroda brambor k devalvaci koruny? A konečně, proč má být zárukou svobody tisku jeho spojení do skupin vlastněných oligarchy?
Svým způsobem můžeme závidět neinformovaným, jako jsou obyvatelé rozvojových zemí, kterým zprávy ze světa nekazí dobrou náladu. My jsme bohužel pseudoinformovaní - s vážnou tváří se nám servíruje směs ideologických hesel, šosáckých morálních kýčů a poplašných zpráv. Naši novináři nejsou schopni věcného zpravodajství, dokáží jen vést kampaně. Proti Zemanovi, proti Romům, proti komunistům (pod které zahrnují všechno nalevo od Pinocheta), proti muslimům, proti Rusku, proti líným Řekům a nejnověji proti Norům, kteří nám zakazují bít děti.
Česká společnost je udržována ve stavu permanentní hysterie, aby snad probůh nezačala přemýšlet, nebo dokonce diskutovat. Podobá se oněm postavám z Platónovy jeskyně, které místo skutečných předmětů vnímají jen stíny: Maličkosti nabývají do podoby hrozivých monster, kdežto skutečné problémy nejsou vidět vůbec. Výsledkem je naprostá nedůvěra k čemukoli, pocit věčného ohrožení, v němž se nejlépe daří demagogii a spikleneckým teoriím.
Překvapením není, že čtenost tuzemských mainstreamových tiskovin klesá; překvapením je to, že vůbec ještě existují, když nemají ani cenu papíru, na kterém jsou vytištěny. Čeští novináři si bohužel ještě neuvědomili, že v dnešním světě už nemají monopol na informace. Internet má kdekdo, znalost cizích jazyků také roste. Pokud si přečtete, jakými tématy se zabývají zahraniční média (a nemusí to být žádný underground, mám na mysli třeba The Guardian), musíte považovat Lidové nebo Hospodářské noviny za urážku zdravého rozumu. To už je snad lepší číst Blesk a zůstat věčnými dětmi, dokud si na nás historie nevzpomene.
