Atomy věčnosti
Krátký naučný film bývá obvykle pokládán za "umění nejskromnější", dobré pouze coby nouzová výplň programu. Odlišný pohled nabízí rozsáhlá a bohatě ilustrovaná publikace filmové historičky Lucie Česálkové Atomy věčnosti, která nese motto Abyho Warburga: "Co se ostatním zdá být okrajovou záležitostí, je pro mě tím, co určuje můj směr," a pojednává o tom, jak se v době prudkých společenských změn rodil český film přírodopisný, etnografický nebo propagační.
Filmy tehdy hrály roli převážně didaktickou, vycházející z myšlenky, že náš lid je v jádru dobrý, ale má trochu delší vedení, proto musí být neustále poučován: o správné péči o dítě, o šetření uhlím, o sběru kostí atd. Dobový patos už dnes působí spíše komicky, jako věty z filmu Jana Svobody Píseň mládí (1940): "Věřím, že prací mi zkamení sval, a věřím, že údy svými dobudu nový den. Věřím, že v červáncích ranních vzepnu své paže radostnou silou." V roce 1940 bylo také nařízeno provozovatelům kin, aby před každým celovečerním filmem promítali krátký film a zpravodajský týdeník: v dobách předtelevizních to byl nejspolehlivější nástroj masové propagandy.
Výroba a distribuce krátkých filmů byla původně v rukou drobných podnikatelů, jako byl Josef Koza. Ti nelibě nesli jako nekalou konkurenci zřízení filmové jednotky Ministerstva národní obrany, která vedle snímků pro armádní potřebu vytvořila například ambiciózní umělecký dokument Vojtěcha Vyšína a Vladimíra Studeckého Praha, na který napsal nadšenou recenzi Vítězslav Nezval. Právě určitá marginálnost poskytla krátkému filmu prostor k odvážným formálním experimentům, z nichž pak čerpala i "velká" kinematografie. Za všechny průkopníky můžeme zmínit Čeňka Zahradníčka, jehož v symbolech promlouvající mikrodrama Atom věčnosti dalo knize název, nebo Alexandra Hackenschmieda, pozdějšího světoznámého autora dokumentárních filmů pro OSN nebo newyorskou Světovou výstavu.
Krátké filmy, už pro svou neskrývanou účelovost, výstižně ilustrují dobovou atmosféru a její proměny: od optimismu první republiky, čerpajícího ještě z obrozeneckých zdrojů, přes všeobecnou opatrnost protektorátní až po nástup komunistického režimu a jeho agresivní propagandy. Existovaly však konstanty, jako byl kult práce (za války často motivovaný tím, že závislost okupantů na práci českých dělníků přeci jen alespoň v počátcích brzdila zběsilost represí) a šetrnosti. Nad Atomy věčnosti se tak můžeme nejen pobavit dávno zvetšelými myšlenkami, ale také se zamyslet, jaké hodnoty vlastně vyznáváme dnes.
Lucie Česálková: Atomy věčnosti. Český krátký film 30. až 50. let. Národní filmový archiv, Praha 2014, 436 stran.
