České železnice
Nápady na výlety, které můžete podniknout v nadcházejícím létě, je možno najít třeba v knize, popisující zajímavá místa na českých železnicích. Pavel Schreier vybral osmadvacet kuriozit z bohaté historie vlakové dopravy u nás; popisuje například "pražský Semmering", pozoruhodnou lokálku v srdci velkoměsta, z jejíž utajenosti si utahoval už Eduard Bass, nebo trati v Pošumaví, na jejichž osudech se neblaze podepsala železná opona, zavede nás na peážní trať, která vede z Liberce do Varnsdorfu přes území tří států, přiblíží okolnosti velkého železničního neštěstí, k němuž došlo u Stéblové v listopadu 1960, vysvětlí, jak se Česká Třebová stala "městem u nádraží" i proč stojí u Slavíče na Přerovsku tunel vedoucí odnikud nikam, zavzpomíná na ambiciózní plán Baťovy dráhy ze Zlína do Horní Lidče i na technický zázrak, jakým byl v době první republiky rychlík Slovenská strela (z Prahy do Bratislavy mu to trvalo čtyři a čtvrt hodiny: rekord, který byl překonán až v jedenadvacátém století).
Autor nezapře osobní zaujetí tématem i erudici, s níž uvádí na pravou míru různé legendy a polopravdy oblíbené mezi laickou veřejností; naštěstí se ale nad čtenáře nepovyšuje a nezahlcuje ho přemírou odborného žargonu, jak bývá u "šotoušů" častým zlozvykem. Výklad je čtivý a vtipný, oživují ho četné odkazy na historické a kulturní souvislosti (škoda jen, že v kapitole o úzkokolejce na Jindřichohradecku si autor nevzpomněl na půvabný text Jana Skácela, který si chtěl tímto spojem dojet pro vlastní smrt: viz zde). Kniha je vytištěna na křídovém papíře a text doplňuje množství dobových reprodukcí i současných barevných fotografií.
Rozsahem nevelká publikace samozřejmě nemohla postihnout všechny pozoruhodnosti české a moravské železniční sítě. Jak píše autor v doslovu, jeho záměrem spíše bylo "poskytnout návod, jak prožít svoje vlastní dobrodružství poznávání, nebo inspirovat k odkrývání dalších a dalších železničních reálií, jakýmkoli způsobem mimořádných. Takových, které máme třeba denně na očích, ale jejichž nevšednost si ani neuvědomujeme." Při četbě můžeme zavzpomínat na gründerské časy, kdy byla železnice symbolem pokroku (a kdy o prosperitě měst rozhodovalo, jak rychle místní radní důležitost této novoty pochopili) i na současnost, kdy se dráha stává někdy spíše přežitkem. Je otázka, zda současné dopravní stavby budou někdy někomu stát za pietní konzervaci - ale i v dnešní době platí, že železnice by měla sloužit především dopravě a nenechat se degradovat na nostalgickou rekvizitu.
Pavel Schreier: České železnice. Zajímavosti, rarity, památky. Mladá fronta, Praha 2013, 248 stran.
