Dostihová sezóna pivovarského valacha

Obrázek nebo fotografie#16478

Poezie Vladimíra Šrámka (* 1958) je nahořklým záznamem putování po známých, a přece jaksi nepovědomých místech: "jen letmo jsme na tomto světě / dům do noci mžourá // podjezd / páchne močí / tma coura / vlhký čenich teplý kožich". Vedle intimní lyriky se občas objeví i tragikomické glosy ke stavu společnosti, která jaksi příliš rychle a snadno rezignovala na málo výnosné ideály, jako v básni Václavské náměstí.

Šrámkova záliba v kalambúrech, rýmech a výrazných pointách se z určitého hlediska může pohybovat na hraně sériové produkce nenáročných říkaček, tím spíše, že hlavním tématem jeho veršů bývají rodinné či milostné vztahy (místy s přesahem do dosti explicitní erotiky). Naštěstí je Šrámek autorem dost přemýšlivým na to, aby neupadl do stereotypu, najdeme zde dostatek svérázné ironie a sebeironie, projevující se i v názvu knihy Dostihová sezóna pivovarského valacha.

Básně jsou krátké až lapidární, vystavěné z impresí a postřehů, hledajících perličku na dně v chaotickém dění všedního dne, kdy "čas lomcuje hodinami / které se dávno zastavily". Výrazný je osobní tón: básník jde se svou kůží na trh, neschovává se za obecné úvahy a komplikované metafory. S upřímností, která je sympatická, ale místy až poněkud zaráží, prozrazuje vše o svých poklescích a úzkostech, o rozporu mezi hédonistickou snahou žít naplno a neméně silnou vnitřní potřebou neznepřátelit si vlastní svědomí. Při vytrvalém hledání jistot a smyslu člověk postupně poznává svá omezení a snaží se s nimi žít, přičemž dochází až k vědomí, že "Smrt - ta s každým spí / pak poštve psy".

Vladimír Šrámek: Dostihová sezóna pivovarského valacha. Ilustrace Jindra Husáriková. Srdeční výdej, Brno 2015. 80 stran.

Ukázky ze sbírky najdete zde, recenzi na předchozí sbírku autora zde.