Dvořiště
Když vydal v časopise Tvar Ondřej Horák (narozen 1976 v Českých Budějovicích) svoji prózu Adam Zaječí srdce, naznačovala jak její jistá nedořečenost, tak autorův talent i ambice, že bude následovat rozšíření textu do knižní podoby. Nakonec to trvalo celých patnáct let a nakladatelství Druhé město vydalo román Dvořiště, příběh třicátníka Adama, který zasvětil svůj život sbírání kalhotek náhodných sexuálních partnerek. Když se mu podařilo kolekci zaokrouhlit, neměl už důvod dál žít.
Autor popisuje situaci značné části své generace, kterou už kariéra a konzum unavuje, nedokáže je však ničím smysluplným nahradit. Bezradnost z toho, co s načatým životem, se snaží přehlušit prázdným požitkářstvím, kterému zoufale chybí fantazie. Debaty o jídle jsou vedeny prefabrikovanou snobskou hantýrkou, svádění je redukováno na rutinní algoritmus a sex na fyziologický úkon. Hlavní hrdina nemá žádné výrazné osobní vlastnosti, je jen reprezentantem jisté sociální skupiny. Nakonec po vzoru zbytečných lidí z klasických ruských románů spáchá sebevraždu motivovanou pouze furiantskou pubertální sázkou.
Horák píše dobře odposlouchanou hovorovou řečí plnou slovních hříček, popkulturních odkazů, aktuálně politických glos i snad až příliš četných vulgarismů. Autor nezapře profesi literárního teoretika, kniha střídá vypravěčská pásma i časové roviny, bohužel leckdy to působí poněkud samoúčelně. Dvořiště se čte velmi hladce a rozhodě pobaví, po přečtení se však vnucuje otázka, kde končí cynismus postav a začíná cynismus autora, který se baví pozemským panoptikem, aniž by se pustil do hlubší analýzy.
Ondřej Horák: Dvořiště. Druhé město, Brno 2013.
