Jak prázdné kolo, po ráfku
Jakub Chrobák vydává třetí sbírku poezie, v níž se inspiruje svým pobýváním mezi ostravskou aglomerací a valašským venkovem. Oproti předchozím autorovým knihám přibylo skepse a tázání po smyslu vlastního počínání ve světě, který je přesvědčen, že se bez poezie a vůbec jakéhokoli duchovního směřování obejde. Básník glosuje sebestřednou uspěchanost velkoměsta, objevují se hospodské monology, jejichž dezorganizovanost je sama o sobě příběhem, i hledání jistot, jako je rodina, domov s čistými peřinami, krajina, stromy či přátelé, jimž je řada básní ve sbírce dedikována.
Básně jsou krátké, věcné, bez samoúčelných šifer, využívají různých jazykových prostředků včetně četných nářečních výrazů. Je to nahořklá výpověď básníka, který je v dnešním světě cizincem, mnohdy se smýká jako ono titulní prázdné kolo bez vzduchu a bez opory. S tím souvisí i časté používání vulgarismů, jichž se Chrobák nebojí, stejně jako občasného patosu: "I když myslím, milý Bože, / že ti občas mrdá v hlavě, / lhal bych, kdybych zapíral, že / zalykám se ve Tvé slávě."
Navzdory této zemité stylizaci autor ovšem nezapře své profesní obcování s literární vědou, sbírka má promyšlenou kompozici založenou na refrénovitě se vracejících motivech, objevují se v ní aluze na Jesenina nebo Halase. Rozsahem nevelká knížka je pěkná i na pohled, ilustrace vytvořil renomovaný ostravský výtvarník Marek Pražák.
Jakub Chrobák: Jak prázdné kolo, po ráfku. Nakladatelství Dalibor Malina, Vsetín2014. 66 stran.