Čtvrtstoletí Druhé trávy

Obrázek nebo fotografie#17144

Bluegrass, country, rock, folk, vlivy jazzu i irské hudby - to je jen krátký výčet hudebních tváří, s nimiž se můžeme setkat v repertoáru jedné ze stálic české populární hudby. Její věhlas však není dán mediálními kampaněmi a happeningy, nýbrž především šňůrou výjimečně působivých písní v osobitém pojetí jejich autora Roberta Křesťana a muzikantskou invencí a poctivostí jeho spoluhráčů.

Historie této kapely započala již dávno před jejím vznikem, a to když se koncem sedmdesátých let spojily dvě výrazné brněnské hudební formace a začala slavná éra skupiny Poutníci. Křesťanovy texty vešly v obecné povědomí (Jezdci, Pojďme se napít, Panenka, Telegrafní cesta a další), stejně jako jejich osobité hudební provedení se zdvojenými nástroji z bluegrassového instrumentáře (banjo, mandolína, kytara) nebo s občasnými přesahy (elektrická kytara, saxofon).

Druhá tráva (DT) se vyloupla odchodem Křesťana a jeho nejbližšího spoluhráče, banjisty a instrumentalisty Luboše Maliny, od Poutníků v roce 1991. V něčem navázala na předchozí éru (některé "poutnické" písničky znějí na koncertech DT dodnes), v něčem ji výrazně překročila. Jak hudebně, tak geograficky. Jako jedna z mála českých kapel si DT získala renomé v USA, kam jezdí každý rok na turné.

Výčet některých zahraničních hudebníků, s nimiž DT nebo její jednotliví členové spolupracovali, naznačuje pozici skupiny v hudebním světě: banjista Tony Trischka, zpěvák a písničkář Peter Rowan, dudák Davy Spillane, banjista Béla Fleck, legenda country hudby, harmonikář Charlie McCoy. Na domácím poli přispěla Druhá tráva vedle prošlapávání vlastní cesty například k neobyčejně působivému zakončení, či lépe snad dokonce zhodnocení životní dráhy zpěváka Pavla Bobka.

Na DVD a CD In Concert (2015) to můžeme slyšet: Písně Roberta Křesťana jsou základní osnovou repertoárové mozaiky, do níž jsou vpleteny pestré střípky instrumentálek či písně milých hostů a svým způsobem stálých externistů - Petera Rowana a česko-španělské zpěvačky Katky García. Hudba tu plyne s neobyčejnou přirozeností a lehkostí - je česká, nebo americká, nebo jaká vlastně? Na tom nezáleží, je to hudba o sobě a stejně jako texty písní se dotýká v pocitech samé podstaty lidské duše. Křesťan, Dylan, Rowan, všichni mluví o tomtéž - ale každý jinými obrazy a každý míří přesně. Kam? Všichni z posluchačů to vědí a každý si podrží své tajemství.

Padají stíny, ale není kam se hnout,
nedá se spát, ani zapomenout,
mám pocit, jako bych měl duši z oceli
a že mé jizvy ani slunce nezcelí.
Není kam jít, i když by bylo na čase,
ještě není tma, ale stmívá se.

Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích,
jako by za vším, co je krásné, bylo něco, co bolí,
přišel mi dopis, tak milý, samý cit,
napsala prostě, co měla na srdci.
A já už ani nevím, jestli ji poznám po hlase,
ještě není tma, ale stmívá se.

Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu,
šel podél řeky až k břehům oceánu,
padl jsem na dno světa, níž, než umím říct,
a v lidských očích už nehledám vůbec nic.
Jako by pravda byla vadou na kráse,
ještě není tma, ale stmívá se.

Přišel jsem na svět a zemřu, aniž bych chtěl,
všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl,
jen stojím a myšlenky mi běží bůhvíkam,
už ani nevím, před čím utíkám.
I modlitba mi zní jen jako vítr ve vlasech,
ještě není tma, ale stmívá se.
(Bob Dylan / Robert Křesťan)

Robert Křesťan a Druhá tráva: In Concert (CD + DVD + zpěvník). Indies Happy Trails 2015.

O aktuálních koncertech Druhé trávy se můžete více dozvědět zde