Láska Carla Haffnera k remízám

Thomas Glavinic. Foto Rebecca77

Rakouský spisovatel Thomas Glavinic (narozen 1972 ve Štýrském Hradci) vzdává ve své první česky vydané knize hold kráse šachové hry, které se sám léta závodně věnoval. Hlavním hrdinou je Carl Haffner, chlapec vyrůstající v chudých poměrech, nepraktický, éterický samotář a geniální šachista, který to málem dotáhne na mistra světa, ale na sklonku první světové války umírá v bídě a zapomnění. Autor ho líčí jako člověka asketického, jehož skromnost a laskavost působí dojmem taoistického mistra.

Předobrazem románového Carla Haffnera byl Karl Schlechter (1874-1918), představitel vídeňské školy šachu, proslulé propracovanou obranou. Schlechter skutečně absolvoval v roce 1910 dramatický souboj o titul mistra světa s legendárním Emanuelem Laskerem - a skutečně zemřel na podvýživu.

Haffner nehraje na remízu z opatrnictví, ale proto, že nemá potřebu protivníka za každou cenu porazit, chce spíše prozkoumat všechny možnosti hry. Ostatně tehdejší průkopníci sportu uznávali fair-play jako nejvyšší požadavek, nebojovali ani tak se soupeřem jako sami se sebou, snažili se najít hranice svých možností. Haffner zaskočí Laskera snad právě tím, že nemá žádné ego, na které by Laskerovy proslulé psychologické finty platily. Nastupující dravou dobu, v níž už nemá Haffner šanci obstát, v románu reprezentuje žurnalista Georg Hummel, který se snaží zájem publika o šachový šampionát podnítit pikantními senzacemi i naprostými výmysly.

Kniha sice nedosahuje stylové vytříbenosti Nabokovovy Lužinovy obrany, jejíhož hlavního hrdinu Haffner svým kvietismem nápadně připomíná, je však čtivým a působivým svědectvím o atmosféře a mentalitě secesní doby, kdy šachový sport ještě nebyl zautomatizován až k vyloučení lidského faktoru a tudíž naprosté nezajímavosti.

Thomas Glavinic: Láska Carla Haffnera k remízám. Přel. Radovan Charvát, Paseka, Praha a Litomyšl, 2013, 204 strany.