Narkopolis
Naše znalost současné indické literatury připomíná ony postavy v Platónově jeskyni. Jsme odkázáni na to, co vyjde v angličtině a co má v anglicky mluvícím světě úspěch. Takzvaná postkoloniální literatura je zrovna v módě a dostává prestižní ceny, takže i česká nakladatelství v poslední době přicházejí s překlady indických bestsellerů. Nakolik je to reprezentativní obraz, se ovšem můžeme jen dohadovat.
Hudebník, novinář a spisovatel Džít Tháil (* 1959) popisuje ve své knize Narkopolis, nominované předloni mimo jiné na Man Booker Prize, život v bombajském podsvětí a jeho změny od sedmdesátých let po současnost. Dvacetimilionové město je lhostejné k osudům jednotlivce, vše je podřízeno nesentimentálnímu boji o přežití: kniha je plná prostituce (kterou provozují hidžrové, kastrovaní muži označovaní jako "třetí pohlaví"), korupce, špíny, vraždících maniaků, vydírání, sektářského násilí - a také opiových doupat, která ale z bombajských ulic pozvolna mizejí, neboť opium ztrácí u mladé generace oblibu ve prospěch heroinu a extáze.
Kniha se dá také vnímat jako žalozpěv za Asii, nešťastný kontinent, který ztrácí vlastní identitu a přijímá od Evropy to nejhorší, podřadné drogy i podřadnou popkulturu. Tento motiv se objevuje v postavě pana Li, čínského vojáka, který emigroval před represemi v době kulturní revoluce. Protipólem moudrého starce, reprezentujícího odcházející svět, je Džamál, syn obchodníka s opiem, který otcovo řemeslo povýšil, má moderní kancelář vybavenou počítači a kupodivu mu nedělá problém spojit nelítostný drogový byznys s islámským fanatismem.
Tháil dokáže naturalistické šokující výjevy ze života narkomanů a dalších lidí na okraji společnosti spojit s lyrickými pasážemi, inspirovanými tradiční indickou mytologií a duchovností. Občas v knize převládnou vnější efekty nad jasným sdělením, občas je až příliš poplatná vzorům jako William Burroughs, je však cenným svědectvím o atmosféře současné Indie a aktuálních trendech v její kultuře.
Džít Tháil: Narkopolis. Přeložila Libuše Čižmárová. Jota, Brno 2013. 296 stran.
