Ostrov
U pobřeží Norska leží řada ostrovů, některé jsou tak malé, že sotva uživí jedinou rodinu. Na jeden z nich umístil současný norský spisovatel Roy Jacobsen (* 1954) děj své prózy nazvané jednoduše Ostrov. Příběh tří generací ostrovanů, odehrávající se v době zhruba před sto lety, je vyprávěn jazykem prostým a věcným, jehož klid působí až velebně.
Severská příroda je sice drsná a náladová, ale dá se s ní vyjít, pokud přijmete neustálou dřinu s nejistým výsledkem jako životní danost. Kdo chce přežít v tomto prostředí, musí umět zvládnout všechny situace, které koloběh ročních dob přináší. I děti jsou respektovanými příslušníky komunity, protože také jejich práce je nepostradatelná. Všechno, co ostrované potřebují, si vypěstují nebo uloví, za peníze se kupují pouze tabák, cukr a železné nářadí. Ostatně jedinou možností kontaktu s okolním světem je překonat na vratké pramici věčně rozbouřený průliv: "Nikdo nedokáže ostrov opustit, ostrov je vesmír v kostce, kde hvězdy spí v trávě pod sněhem." Ale i do tohoto zapomenutého koutu světa nakonec vpadne moderní doba a postaví venkovany před dosud nepoznaná dilemata.
Norsko sice už není chudá země, ale na tradici houževnatosti a soběstačnosti jsou její obyvatelé stále velmi pyšní. To byl možná jeden z důvodů, proč se Ostrov stal v autorově vlasti bestsellerem. Tím dalším by mohlo být, že Jacobsen otevřeně navazuje na tradici Undsetové, Gulbranssena a dalších velkých severských vypravěčů a nezatěžuje čtenáře experimenty a mystifikacemi. I když samozřejmě podruhé do stejné řeky nelze vstoupit: vliv postmoderního stylu se projevuje v jisté nedořečenosti, kdy autor mezi řádky svého vyprávění naznačuje cosi znepokojivého, co ani postavy samy nedokáží pojmenovat.
Roy Jacobsen: Ostrov. Přeložila Jarka Vrbová. Pistorius a Olšanská, Příbram 2014, 280 stran.
