Rýpat pýr

...pokuřujeme opium v zeleném přítmí absinthových oparů...

Básnický debut Jana Kellnera (narozen 1989) přináší do české poezie tón, který v ní dlouho chyběl. Oproti převládající melancholicky sebevzhlíživé "kuchyňské lyrice" se zde objevují texty, které jsou fanfarónsky otevřeny celému světu, ba vesmíru. Jsou nečekaně suverénní, plné slovních hříček a neobvyklých asociativních spojení, provokují světácky lehkým cynismem. Poněkud evokují vzpomínku Jaroslava Seiferta na jednoho básnického druha z mládí, který napsal verš: "Je nutno zregulovat zdegenerovanou ekliptiku Země." Autor, který si sbírku sám ilustroval, se stylizuje jako poeta doctus, bez jakýchkoli tabu přemýšlející o ontologických či eschatologických otázkách.

Texty, které podle záložky vznikaly během cyklistického putování po západní Evropě, jako by odrážely náladu doby, kdy má mladá generace sice celý svět otevřený, ale vůbec netuší, co v něm vlastně bude dělat. Aktuální dilemata a traumata jsou ovšem reflektována bez prvoplánového negativismu, jaký byl typický pro dnes už zřejmě definitivně odtroubený proud zvaný "angažovaná poezie". Objevuje se zde spíše intelektuální skepse namířená vůči jakémukoli zjednodušení, kterým může být koneckonců také poetizace skutečnosti (jak věděl už Vladimír Holan - a, chceme-li najít inspirátora Kellnerovi generačně bližšího, také třeba Adam Borzič).

Kellner o svém talentu dobře ví, a občas - nemohu si pomoci - na něj trochu hřeší. Přece jen se možná starosvětsky domnívám, že u metafory není až tak důležité, aby byla co nejsložitější, ale aby něco nového sdělovala; a tím si u sentencí typu "čas se mění, to on je tvůrcem geometrického odboje života proti entropii, / další krok, kdy se hrb sinusoidy zploští a nastane zas období líného vývoje, ovšem v nové verzi realit (…)" nejsem tak docela jist. Čtenář si pak může položit škodolibou otázku, zda by autor dokázal vlastními slovy vysvětlit význam všech pojmů, s nimiž ve svých verších tak bezstarostně žongluje. Ale nakonec proč ne: trochu přepjatá gesta k mladým básníkům patří, a mají-li co říci (jako že Kellner určitě má), zaslouží si, abychom je respektovali.

Jan Kellner: Rýpat pýr. Srdeční výdej, Brno 2015. 64 stran.

Ukázky ze sbírky najdete zde