Sága rodu Chlebakupova
I v jedenadvacátém století končí v obci Malá Vrbka silnice, dál už jsou jen kopce a slovenská hranice. Život tu býval vždy tvrdý, jak popisuje horňácký rodák, lékař a folklorista Jan Pavlík (narozen 1937) ve své knize Sága rodu Chlebakupova, odehrávající se v závěrečné třetině devatenáctého století a první třetině století dvacátého.
Rodina Okénkova získala přezdívku Chlebakupů, protože přišla o pole a chleba musela kupovat u sedláků (samozřejmě ne za peníze, těch bylo v tomto kraji vždycky málo, ale za práci). Houževnatý horňácký rod však dokázal toto stigma překonat a stát se váženými občany. Kniha líčí každodenní život, naplněný tvrdou dřinou a jen občas skrovnými radostmi, život, který navíc býval často ukončen předčasně: drsná krajina trestala sebemenší chybu. Často byl jediným řešením svízelné situace odchod za prací do Ameriky (ani tam to ovšem nebylo jednoduché: na stránkách Pavlíkovy knihy se setkáme s mužem, jemuž se za dlouhé nepřítomnosti manželka definitivně odcizila, i s jiným, který musel Nový Svět nakvap opustit poté, co se zapletl do ilegální výroby alkoholu).
Autor samozřejmě není spisovatel, vyprávění je dost rozvláčné a předvídatelné; není zvládnuto ani střídání pásma vypravěče, psaného spisovnou češtinou, s horňáckým nářečím - nechce se mi věřit, že by obyvatelé Malé Vrbky v 19. století běžně používali výrazy jako "problém", "situace" nebo "kontakt". Hlavní hrdinové jsou poněkud idealizovaní, což se dá pochopit, autor chtěl především vzdát hold svým předkům, přímým a pracovitým lidem, kteří dokázali v životě překonat nepřízeň osudu. A také zdůraznit roli, jakou v jejich životech hrálo náboženství (i když to mívalo na našem venkově i méně vlídnou tvář, jak dokazuje příběh mladíka, kterému rodiče zakázali oženit se s luteránkou).
Není divu, že se v knize hojně citují písně a pověsti z Horňácka jako symbol vazby postav k rodné krajině, na kterou se nedá zapomenout ani na druhém konci světa. Autor popisuje také cestu místních zpěváků a tanečníků na pražskou Národopisnou výstavu v roce 1895, kde česká veřejnost vlastně poprvé poznala, jak svébytné umění spontánně vzniká na zapomenuté periferii Moravy. Snad právě proto, že přetvářka a plané řeči zde nikdy moc neplatily…
Jan Pavlík: Sága rodu Chlebakupova. ART MLÝN Věteřov a ALBERT Boskovice, 2013, 372 stran.
