Vrstvami
Fotografka a kolážistka Staša Fleischmannová (* 1919) se rozhodla probrat všemi Vrstvami svých bohatých vzpomínek. Vzniklo tak nejen pozoruhodné čtení, ale i pokoukání: knihu doprovází množství autorčiných snímků, převážně dosud nepublikovaných, zobrazujících osobnosti, které dnes už známe jenom z učebnic.
Životní příběh Staši Fleischmannové je pozoruhodnou součástí českých kulturních dějin. Jejím dědečkem byl mladočeský politik Julius Grégr, otcem Rudolf Jílovský (člen kabaretu Červená sedma a poté ředitel nakladatelství František Borový), do jejího rodinného okruhu patřili Adolf Hoffmeister, Ferdinand Peroutka nebo Milena Jesenská. Se svojí sestrou Olgou Houskovou studovala u Jaromíra Funkeho, prvním zákazníkem v jejich ateliéru byl Karel Čapek… Její manžel Ivo Fleischmann byl básníkem a redaktorem Literárních novin, přeložil do češtiny Doznání Artura Londona, období normalizace strávili oba v pařížském exilu.
Vzpomínání Staši Fleischmannové nemá velké literární ambice, jeho devizou je však upřímnost a živý jazyk (často se bohužel stává, že potenciálně zajímavé téma zůstává nedořečeno a čtenář by se chtěl dovědět více - zejména tam, kde se Fleischmannová pokouší polemizovat s převažujícím výkladem historie). Dokáže nás přenést do dob, kdy veřejně pronesené slovo ještě mělo nějakou váhu a kdy se vlastenectví a liberalismus přirozeně doplňovaly.
Čtenáře však poněkud zarazí, jak uzavřeným světem vlastně ta prvorepubliková elita byla. Vyprávění Fleischmannové občas živě připomíná onu scénu z filmu Jára Cimrman ležící, spící, v níž se během minuty potkají všichni, kdo v tehdejší Praze něco znamenali. A snad i to je důvod, proč tento báječný svět nezvládl turbulence dvacátého století a zbyla z něj jen hrstka fotografií: jeho ideály visely ve vzduchoprázdnu. Snadno je pak převálcovaly jak politické represe, tak všeobecný úpadek veřejného vkusu, k němuž (je to ošklivé, ale neodpustím si to) přispívají i soukromá rádia, jejichž majitelem je autorčin syn Michel Fleischmann.
Pochválit je nutno jak nakladatelství Torst za to, že reprodukce fotografií neošidilo, což se bohužel často stává, tak především editora Tomáše Vrbu, který z útržků vzpomínek dokázal zkomponovat působivý celek vypovídající nejen o jednom pozoruhodném životě, ale také o celé generaci, jejíž kulturní význam nebyl dosud překonán.
Staša Fleischmannová: Vrstvami. Torst, Praha 2014, 220 stran.
