Antropologie a Melanésie
Melanésie je známá coby oblast, která produkuje hlavně bizarní rituály a kde se ještě docela nedávno praktikoval kanibalismus. Divoké ostrovy na severovýchod od Austrálie, porostlé deštnými pralesy, dobyvatele příliš nelákaly, Evropané je začali poznávat až v průběhu devatenáctého století. Na rozdíl od obyvatel Afriky či Severní Ameriky měli tedy Melanésané štěstí, že je západní civilizace nepřeválcovala. A bylo to štěstí i pro společenské vědy, rodící se právě v devatenáctém století, že mohly studovat přírodní národy in natura. Kniha Martina Soukupa se zabývá historií vzájemných setkání západní vědy a domorodého obyvatelstva, představuje významné postavy antropologie a jejich charakteristické přístupy.
Dlouholetá izolace učinila z Melanésie ráj etnografů, kde téměř každá vesnice představovala svébytnou civilizaci. To se ale dnes mění, také Melanésané se stávají součástí globální vesnice. Stát se antropologem je v chudých státech tohoto regionu velmi žádoucí kariéra a dochází tak k absurdním situacím, kdy domorodí výzkumníci aplikují na dosud živé zvyky svých krajanů aparát moderní vědy. A platí to i obráceně: křesťanství je dnes na ostrovech rozšířeno více než v Evropě, takže badatelé při svých výzkumech často objevují místo tradičních náboženských představ výsledky činnosti misionářů. Rituály, které domorodci předvádějí zvědavým cizincům, jsou pro ně už stejně exotické a nesrozumitelné jako pro ty, kdo si je zaznamenávají. Dochází tak například k tomu, že Papuánec se nechá vyfotit v tradičním kroji a pak se tímto snímkem pochlubí na Facebooku.
Martin Soukup: Antropologie a Melanésie – Z doby kamenné do kyberprostoru. Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, Praha 2013.
