KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Člověku se sama nabízí paradoxní situace. Vedoucí kulturní rubriky váženého časopisu Respekt a dle redakční sebeprezentace „laskavý člověk“ vypustí v reakci na skon známého komunistického poslance do světa sociálních sítí velké moudro: Mrtvý komunista, dobrý komunista. Svět rychlých mediálních reakcí, kde si narcismus a primitivismus podávají ruce, je pozoruhodným zrcadlem kvality lidských povah. Jak svůdné je podlehnout pokušení se ke všemu s klukovskou zpupností a pistolnickou razancí vyjádřit, že? Navíc, když dnes za to nic nehrozí – třeba postih za porušení etiky. Ale pravidlo, že do mrtvých se nekope, zřejmě už vyšlo z módy. Před pár desetiletími by za takový výrok na veřejnosti bylo z poněkud jiných důvodů vězení. Můj strýc dostal za podstatně měkčí hospodské prohlášení podmínku. Pan Vitvar na tom možná ještě dokonce vydělá, mediální vlna jej zviditelní, důvody vyšumí. To jsou ty paradoxy svobodné doby.

Bezostyšný vedoucí kulturní rubriky není sám, internetové diskuse jsou plné podobných razantních a nenávistných příspěvků. Přesné a slušné formulace jako by nefungovaly, což mnohé lidi právem znervózňuje. Silná slova používá či šíří hodně lidí, kteří mají dokonce i tituly a vzdělání. Například ty o „sráči“ premiérovi Sobotkovi. Koneckonců ani pan prezident nejde někdy pro peprné slovíčko daleko.

Veřejný prostor se opravdu někdy začíná podobat čtvrté cenové. Neověřené drby, urážky, šíření pomluv. Každý do všeho mluví a vypadá to, že ta naše republika by měla být řízena nejlépe od hospodského stolu. Akorát nevíme, od kterého. V této situaci si čím dál víc považuju premiéra Sobotky za setrvalou a uvážlivou pozici, z níž se snaží jednat v neobyčejně komplikované a výbušné situaci a neúnavně se vymezuje proti radikálním a zdánlivě efektním názorům.

Přátelé, přemýšlejme. Takzvané silné výroky a hrubá slova jsou znakem slabosti ducha. A trvám si na svém: Dobré věci nelze prosazovat špatnými prostředky. K těm patří i slova, v nichž je skryta nenávist.