Inspirativní Milan Kundera
Nestává se často, aby český autor mluvil řečí, jež má povahu univerzální. Tedy přinejmenším pro západní svět. Milan Kundera sepsal soubor esejů, v nichž osobitým způsobem nahlíží na hudbu a román, na jejich různé autory a různá témata. V ucelené formě vyšel tento soubor esejů anglicky v roce 1996 pod názvem Betrayed Testaments (Zrazené testamenty), přičemž francouzské originály (a taktéž později české převody z pera samotného autora v časopisu Host) vyšly už během devadesátých let. Na internetu lze dohledat mnohé čtenářské reakce, které svědčí o tom, že Kunderovo myšlení rezonuje doslova po celém světě.
Nakladatelství Atlantis publikuje postupně v malých (ale pro čtenáře velmi příjemných) formátech jednotlivé eseje a zprostředkovává tak tuzemskému čtenáři neobyčejný zážitek. Naposledy v roce 2014 ve svazečku s názvem O hudbě a románu. První část drobné knížky obsahuje esej s názvem Improvizace na počest Stravinského a druhá pak nese název pouze Improvizace: Nietzsche, André Breton, Chopin, Thomas Mann, Musil, Beethoven…
Je jasné, že Kundera jako romanopisec má blízko k románu, ale i hudebně poučený čtenář musí ocenit jeho hluboké vzdělání hudební. Způsob, jakým nazírá hudební historii, je mimořádně poučný a současně čtivý. Ne náhodou získal za své eseje cenu Americké asociace hudebních skladatelů. Kunderovo rozlišování základních tvůrčích etap v hudbě, stejně jako osobní vsuvky, z nichž je patrný jeho bytostný vztah k hudebnímu projevu, jsou přínosem pro kohokoli, kdo přemýšlí o hudbě a nechce se nechat svazovat suchopárnými studiemi muzikologů.
Milan Kundera: O hudbě a románu. Atlantis, Brno 2014, 98 stran.