Jednou za život
Profesor fyziky na brněnské univerzitě Jan Novotný (narozen 1944 v Uherském Hradišti), známý dnes také jako stálý fejetonista časopisu Listy, vydává knižně pod názvem Jednou za život soubor svých drobných próz z let šedesátých a sedmdesátých. Nezapře v nich exaktního vědce: probírá téma ze všech možných stran, nespokojí se s prvním nabízeným vysvětlením, byť by bylo sebevíce efektní. Povídky neoplývají výrazným dějem, jsou to spíše filosofické mikroeseje, básně v próze či absurdní anekdoty. Autor píše suše, věcně, spisovným jazykem bez expresivity a samoúčelných kudrlinek (i když v povídce Hra ukazuje, že poetické vyjadřování mu není cizí - v tomto případě je ale podřízeno myšlence o obtížnosti komunikace mezi lidmi). Díky tomu, že zjevně neusiloval o proniknutí do normalizačních vydavatelství, je jeho kniha upřímnou výpovědí inteligentního mladého muže hledajícího své místo ve světě zdánlivě zbaveném vyššího smyslu.
Doba vzniku je na textech znát: nejen formálními vlivy Kafky a Camuse, ale i tématy, jako je izolace země od okolního světa (až hrdina jedné z povídek začne pochybovat o tom, že Amerika vůbec existuje), maniakální záliba režimu v nekonečném schůzování a řečnění (kdy se neustále vyzývalo k diskusi a kritice, ale běda tomu, kdo by to vzal vážně) nebo neustálá rozestavěnost a rozkopanost tehdejších měst, vyvolávající paralely se stavbou Babylonské věže. Autor se nechává inspirovat aktuálními událostmi, jako byly záplavy na Dunaji v létě 1965, reflektuje vzpomínky na stalinistický teror, ale většinou se zabývá obecnějšími tématy, jako je hloubka platonických lásek, jejichž slzy "svět nevidí", nebo vztah moderního člověka k přírodě, která je nemilosrdná, ale zároveň na rozdíl od lidských institucí jaksi elementárně spravedlivá. Novotného povídky nejsou jen obrazem doby, kdy vznikaly, vypovídají o údělu citlivých a přemýšlivých lidí, který není záviděníhodný v žádném režimu.
Novotného útlá knížka se jistě nestane senzací literární sezóny. Na to je příliš osobní a příliš zádumčivá. Je však příjemnou protiváhou všech těch dryáčnických bestsellerů jako svědectví o jednom poctivém hledání pravdy a také jako důkaz, že rozum a cit nemusejí stát proti sobě: Jan Novotný je bytostný racionalista, jenž však zároveň oponuje lacinému pragmatismu.
Jan Novotný: Jednou za život. Burian a Tichák, Olomouc 2014, 96 stran. Ukázku z knihy najdete zde
