Ojedinělé sbírky ojedinělého ústavu
V roce 1956 získal velkým úsilím budovu Paláce šlechtičen vedoucí etnografického oddělení Moravského muzea Ludvík Kunz. Jeho záměr byl zřídit reprezentativní národopisnou expozici a současně získat prostory pro sídlo a sbírky Etnografického ústavu. Tento významný poválečný etnograf byl neobyčejně zdatným organizátorem a k přestavbě budovy si přizval významného architekta Bohuslava Fuchse. Vznikla moderní expozice, k níž se postupně začaly přidružovat další aktivity, které ze "Šlechtičen" učinily fenomén v kulturní historii města Brna a Moravy vůbec.
Docent Kunz mi v roce 2002 řekl: "Když jsem otevřel etnografickou expozici v paláci U šlechtičen - jak se tehdy říkalo -, uvědomil jsem si, že na kroje a pluhy mně tam davy chodit nebudou, při vší úctě k tomu materiálu. Tady musí být něco, co lidi přitáhne. V roce 1961 jsem zavedl v muzeu kavárnu, kde jsem jako návštěvníky chtěl mít výlučně umělce: literáty, výtvarníky, komponisty a hudebníky. Postupně tu tedy vznikla taková malá, umělecky tvůrčí společnost, ničím nesvázaná. Nepsaným šéfem této kavárny se stal Oldřich Mikulášek. Přišel v 9 hodin, než se otevíralo, dal si své "dva frťany", odešel a posléze se vrátil, aby s panem Andrem (pozn. aut: vrchní, podle něhož se kavárně též říkalo "u Andra") "ten náš čeledník" pro ten den uzavřel. Kdo jiný by přišel na takový stavovský, důvěrný a družný epiteton než Jan Skácel? − Ta kavárna, to byla důležitá věc: co měsíc jsme udělali jednu čistě výtvarnickou výstavu. To bylo v klubovně. V kapli se pak pořádala muzika. Obecně se v muzeu diskutovalo, uskutečňovaly premiéry hudebních a literárních děl…"
Celá řada koncertů byla pořádána ve spolupráci s brněnským rozhlasem. Asi málokdo už ví, že legendární album Jaroslava Hutky Vandrovali hudci vzniklo právě zde - v Praze už měl Hutka zavřené dveře. Nedlouho potom podepsal Chartu a emigroval a LP šlo okamžitě z pultů pryč. Ale mezi lidmi už nahrávka byla.
Na Kunzovu koncepci navázaly aktivity muzea v posledních dvou dekádách. Koncerty, přednášky, jubilea významných umělců a folkloristů, propojení prostoru veřejného s muzejním při masopustních obchůzkách. Vedle toho nápadité výstavy, které přibližují moravskému návštěvníkovi jak národopisné a cestopisné zajímavosti zahraniční - například ve fotografiích cestovatelů (Michael Teague: Po stopách portugalských mořeplavců, Joe Hloucha: Japonsko, má láska a další) −, tak pozoruhodnosti moravské. Za všechny jmenujme inspirativní a bohatě vypravenou reprezentativní výstavu Cyril a Metoděj / doba, život, dílo z roku 2013. Nechybí ani nápadité etnologické reflexe současnosti - například Street Music (Život na brněnské ulici) z roku 2012.
Nová knížka Lidová kultura v muzeu vydaná Moravským zemským muzeem péčí editorky Jany Pechové a kolektivu autorů přibližuje sbírkové fondy, přehled aktivit i historii Etnografického oddělení MZM. Vedle předmětů, jež si laik s lidovou kulturou spojuje spontánně (kroje, zemědělské nástroje, lidová keramika), tu nalezneme předměty vztahující se k lidové religiozitě, sbírku betlémů, unikátní sbírky fotografií, filmotéku, sbírku starých tisků a rukopisů (v sousedství modlitebních knížek či lidového čtení nalezneme i "zaklínací knihu"). To vše typograficky a tiskově provedeno na vysoké úrovni.
Je velmi dobré, že Brno, centrum významného historického, kulturního a národopisně svébytného evropského regionu má instituci tohoto typu, která návštěvníkům Brna a Moravy pomáhá otevřít dveře k hlubšímu poznání a zážitkům.
Lidová kultura v muzeu. Sbírky Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně. MZM, Brno 2013.
