Osobní poplach

Obrázek nebo fotografie#15711

Životním tématem zlínského prozaika Josefa Holcmana jsou Skoronice na Kyjovsku, kde prožil dětství a mládí. Popisuje místní furianty při jejich zábavách (Týden co týden) i v soubojích s rozmary velké historie (Cena facky). Vždy mi však v jeho knihách chybělo, co jeho postavy dělají, když zrovna neponocují ve sklepě nebo nevyvolávají při jízdě králů. Život přece nejsou jen hody, kdy nám přijíždějí turisté závidět, jak máme pořád dobrou náladu. Osobní poplach, beletrizovaný životopis autorova strýce Josefa Slováka, místního řezníka, lidového vypravěče a milovníka života, "který dokázal udělat ze všedního dne slavnost a ze slavnosti ostudu", tuto mezeru konečně zaplňuje.

Hlavní hrdina je nahlížen ze dvou perspektiv: očima vypravěče coby mladíka obdivujícího strýce, který má pro každou situaci trefnou průpovídku a vždy chuť na víno nebo ještě lépe kořalku - a očima Josefa samotného, jako hořké sebezpytování muže, který svými eskapádami přemáhá strach ze samoty a stáří: "Tma (to je moje téma: když jsem byl mladý, tak jsem s večerní tmou ožíval; teď se obávám, že se jí spíš bojím)." Co se nezasvěceným jeví jako nezdolná bodrost, je spíš snahou přepít paradoxy svého osudu: člověk s velkou rodovou hrdostí těžce nese, že jeho manželka nemůže mít děti, a řemeslo řezníka se jen těžce snáší s jeho laskavým vztahem ke všemu živému. Alkohol má ovšem účinky zdaleka nejen blahodárné a jednou nám to nejspíš všechno spočítá: "Buď budeš mět pěkný večery, nebo pěkný rána. Obojí už v naší věkové kategorii nezvládneš!"

Holcmanova poetika byla vždy poučena na Bohumilu Hrabalovi - a teď se od bujarých sebeopájivých Hovorů lidí dostává do období Příliš hlučné samoty s existenciálními podtóny. Vážnost úvah, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme, i poznání, že nebesa nejsou humánní, si jaksi sama vynutila i přechod z nářečí do spisovné češtiny. S konečností našeho života se jen těžko smiřujeme, ale Josef Slovák má pro nás vzkaz, že "závěr patří mistrům", protože "co když po nás ostane jenom to, co nemá smysl?"

Josef Holcman: Osobní poplach. Kniha Zlín, 2015, 320 stran.