Třetí svět
Nová kniha slovinské autorky Suzany Tratnikové (česky vyšla už v roce 2005 její próza Jmenuju se Damián) je vyprávěním studentky sociologie, která se vyrovnává se svou homosexualitou v Jugoslávii druhé poloviny osmdesátých let. Autorka přibližuje atmosféru doby, kdy se nosily bizarní hábity, poslouchala novoromantická hudba a opovrhovalo vším tradičním. Byla to léta, kdy se národy Jugoslávie mezi sebou neustále přátelsky špičkovaly, aniž by kdokoli tušil, k čemu to nakonec povede, a kdy se začínalo opatrně připouštět, že i občané a občanky socialistického státu mohou pociťovat náklonnost ke stejnému pohlaví.
S humorem popisuje Tratniková sociální bublinu vysokoškolského prostředí, kdy je člověku dvacet, opouští rodičovský dům a v konfrontaci s vrstevníky si začíná uvědomovat svoji individualitu. Tehdy ještě považujeme dekadenci a morbiditu za zábavnou, každý dětinský rozmar je pro nás důkazem toho, jak nesmírně originální, citlivá a moudrá bytost jsme, a každý svůj střelený nápad pokládáme za milník v dějinách světové kultury. Hlavní hrdince se podaří vycestovat na konferenci lesbických aktivistek ve Švýcarsku a poznává svět, kde všechno, o čem obyvatelé totalitních režimů sní, už dávno zevšednělo a boj za lidská práva je záležitostí znuděných pseudointelektuálů, jimž chybí jak skutečná tolerance, tak základní informovanost o světě, který se chystají zachraňovat.
Třetí svět z názvu knihy odkazuje na hrdinčinu nezakotvenost ve světě, neschopnost přijmout tradiční rozdělení mužských a ženských rolí. Svoji situaci proto přirovnává k tehdejší Jugoslávii, která nebyla součástí východního ani západního vojenskopolitického bloku, a proto byla řazena s rozvojovými zeměmi do společné škatulky "třetího světa".
Suzana Tratniková: Třetí svět. Přeložil Petr Mainuš. Větrné mlýny, Brno 2013. 264 stran.
