Besídka prázdné iluze
Besídku jsme sice již zavřeli, přesto stojí zato po zásluze výrazný zájem budící expozici Marty Fišerové připomenout. Nejen kvůli společensky kritickému a ekologickému poselství.
Před pár měsíci jsem procházel kolem brněnského hlavního nádraží a mimoděk spatřil na zemi nápis "born to late to explore the world". Dosud přemýšlím, jak to pisatel myslel. Kterou perspektivu zvolil, kterou z iluzí? Samozřejmě, tytam jsou doby prvních mořeplavců, objevování kontinentů a ostrovů; z jejich líčení exotické fauny a flory se nám dochovaly pitoreskní bestiáře, kterým se dnes smějí i děti, protože každý malý školák dobře ví, jak vypadá lev i slon, že Indiáni nežijí v Indii ale v Americe, ba, jednoduchým úkonem odhalí, jaké bude zítra počasí nad dětským hřištěm či Ohňovou zemí. Svět je objeven a prozkoumán.
Zatímco naše babičky ukládaly do prosklených sekretářů obří mořské mušle a čínský porcelán, často aniž by toužily vydat se na místo jejich původu, jen jako fetiš luxusu, střípek z vybuchlého granátu v komnatách někdejších šlechtických sídel, a naši rodiče se stávali pravými kočovníky nikoli v karavanách, ale karavanech, v kempech s přivezenou plechovkou s polotovary guláše a vepřového masa, my stíháme projet celý svět formou "all inclusive" s pobyty u jakéhokoliv moře se zaručeně vnitrozemsky evropskou kuchyní a pohodovým koupáním v bazénu bez vln. Born to be lazy to explore the world! Propast mezi tím, co si myslíme a tím co je, se znovu otevírá, nová pitoreskní zvířata našich představ (o kultuře i prostředí) zaplavují svět, zatímco ta skutečná tiše vymírají někde za naší sebepotvrzující sběratelskou vášní v oblasti suvenýrů, někde za tisícem fotek, navzájem si tolik podobných, které už nezajímají ani nikoho z našich známých.
Účastníme se besídky prázdné iluze. Nechtěli bychom žít v sedmdesátých letech, ale milujeme sedmdesátkovou estetiku. Mixujeme japonský florálně dekorovaný interiér s čínským stínovým divadlem, zatímco skutečné rostliny jsou od nás odděleny. Nevnímáme jejich původ, vztahy a potřeby, pouze estetický rozměr ukotvený stále v té někdejší luxusní exotice. Marta Fišerová nevytváří nové artefakty, pracuje s věcmi, které jsou nám známé. Vytváří však pro ně prostředí, rámec, skrze který je můžeme číst. Humorný bizár střídá angažovaně ekologické poselství, ale nikoli odlišnými jednotlivostmi, ta ambivalence je obsažena v každé jednotlivosti o sobě i v instalaci jako celku. Archiv cestovatelských fetišů kombinuje kulturní artefakty a naturfakty s předměty, u nichž si naprosto nejsme jisti účelem ani hodnotou. Mohou být vším, stačil by náležitý příběh, datace, GPS. Ty jim dodáváme my, diváci, svou individuální schopností číst znaky. Možná by se hodilo říci spíše návštěvníci, protože Besídka je prostředí, environment, ať už z hlediska prostoru, jako zahradní altán, venkovní varianta obýváku, nebo ve významu komunikačním, jako představení, kulturní vystoupení, "malá beseda" s přáteli. Je proto příznačné, že expozice proměňuje obvyklé architektonické dispozice galerie OFF/FORMAT, snoubí prvky konstrukce interiéru s divadelním scénickým rámcem.
Nenarodili jsme se příliš pozdě na to, abychom prozkoumávali svět, možná jsme se ale narodili příliš brzy na to, abychom povrchní představu objeveného a prozkoumaného světa posunuli porozuměním predikujícím naši odpovědnost.
Besídka prázdné iluze, galerie OFF/FORMAT, Brno, 5. dubna - 7. května 2017