HYNEK PASEKA: Kousat se do rtu
vyju tiše / a smetám vlastní srst
Sdílím snahu vymanit se ze zajetí dalších a dalších otočných dveří. Čtu básně horečky, básně zimnice, hořící, hořlavé, tiché vytí. Expresivní básně, ve kterých při hlasitém čtení úporně hledám místo pro nádech. Účinné a přitom úsporné obrazy: vločky sněhu explodují / ve snu plivu na okno / myju si ruce / a zase usínám. A pokud snad se přeci jen někde mihne méně silný obraz, očekávané slovní spojení, dříve než by dokázalo přebít autenticitu a sílu výpovědi, mizí pod další zpěněnou vlnou, pod dalším veršem, příliv totiž trvá… Báseň za básní stejné překotné tempo, až v poslední náhle zámlky, verše ořezané na minimum.
Petr Čermáček
/ / /
Dávno opuštěný chodník
horečka zimnice horečka
vyslovit tvé jméno
je ztratit řeč
výkřik rukou zní celé dny
alkohol nechci Ofélie
krm mě bolestí
co se mi hnusí zapíšu
otevřená ústa zapomnění
jsem chladný žár
neschopný zapálit cigaretu
vločky sněhu explodují
ve snu plivu na okno
myju si ruce
a zase usínám
/ / /
Všechno ve mně vyhasíná
sbírám zbylé uhlíky
a znovu je podpaluji
jako listí ze stromů
i ve mně cosi opadává
stíny se dlouží
i noci jsou delší
zatmění nepočítám
ne že bych se měl za co omlouvat
to jen nejasný pocit viny
vkrádá se když usínám
v náručí alkoholů
v zšeřelém pokoji
smrdím jako zdechlej pes
vyju tiše
a smetám vlastní srst
světlo proniká skrze zavřená okna
domáhá se výpalného
v tu chvíli mezi papírem a tužkou
zeje vnadná mezera
a něco
se vznítí
/ / /
Je to dech
ta drobná harmonie
slepé úmysly kyslíku
lapám ten příval
ústa otevřená
ve změti slov
zapálím jazyk
a hořící jej pozřu
ranou z milosti
rozpletu uzel prstů
křížovku šlach a kostí
žíravina očí
rozleptá tvé zrcadlo
kdesi v dálce
nic tě nezachrání
/ / /
Podhoubí snů rozžíhají mapu světa
z postele
vidím nebe bílé jako mléko
kontrasty stínů
dodávají obrysy divokým vizím
otvírám dveře
jimiž vchází zvěř
čenichy tiskneme k sobě
na rypáku tiskařskou čerň
zůstává na paměť
i já zůstávám
přikovaný k matraci
to by bylo
přestat se třást
přivítat vše co přichází
s náručí otevřenou
zavírám dveře
zbývají okna
pak oči…
/ / /
Slova ztracená
v zemi ohňů
krví napříč protéká
suchý strach
v pozadí stohy knih
chtěl bych být jednou z nich
ale pouze píšu
zapisuji zauzlení nervů
odhazuji kůži
tíží mne to nedochůdče
v pokoji splývám
s vlnami neklidu
surfař úzkosti
hledám ta slova
ale už jen doutnají
stále znova zkoušet
kousat se do rtu
mám přeci svátek
říkali
/ / /
Zaťatou pěstí hrozíš sám sobě
je to stránka deníku
popsaná životy druhých
rty popraskané
od tolika zim
oči zapadlé
až kdesi ve spáncích
obrátit se zády
je hřích
ptát se po tajemstvích
otisky prstů rozemleté na kaši
se zbylým hmyzem
počítám nula jedna nula
od věků navěky
sítem projít
neminout cíl
rozeklaný jazyk věčnosti
už přichází
v nestřežené chvíli
pozřen jsem
/ / /
Pěstmi bušit do noci
přivolat bouři na pomoc
vykřičet to ticho zdí
zašít se do stěn
uvnitř těla
probublává skrytý hněv
na povrch jako had
kousne
jazyk ustrne
v ústech chlad
zastíní neklid paměti
jsem houba
nasávám vláhu
jsem zvíře
spící zimním spánkem
zmrzlé tváře
zmrzlé úsměvy
zpečeťují smlouvu samoty
nadobro usnout
je vše co bych chtěl
zatínám zuby
a zase nic…
/ / /
Prsty probíráš klíče
hýbou se
v samém středu dne
na oknech žaluzie
neopakovatelné úterky
osudově nakloněná rovina
v ústrety rozvírá chřtán
pohlcuje
mýty pohledu
a postel rozestlanou
pro poslední pomazání
uhlíkem o čelo
tře se třesoucí se ruka
opředená tkanivem snů
hanbou nocí
nesu prázdnou láhev
vylévám zbytky vody
do přistavených sklenic
na dno nedohlédneš
necháváš otisky prstů
a rtěnku…
/ / /
Za očima sníh
kříže tříšť
chorobopis noci je ostří
průzor domem
panoptikum chroptění
ticha
ještě chvíli
světlo svědí
za očima kříže
otočné dveře
kam se podíváš
Hynek Paseka se narodil v roce 1982 v Brně. Vystudoval SŠ pro knihkupce a nakladatele, chvíli studoval filosofii, nějaký čas teologii. Vystřídal mnoho profesí, často cestuje, nedávno byl po několikadenním věznění vyhoštěn z Izraele. Sporadicky časopisecky publikuje, nebo autorsky čte. Bývá spojován s brněnským undergroundem. V roce 2014 mu v nakladatelství Vetus Via vyšla sbírka básní Skandál v pátém patře.
