Lukáš Vlček: hustý ďas pustoryl
prasklá žárovka / strachu / je konečně / do mrtě semletá
Snivý svět básní Lukáše Vlčka evokující secesní či surrealistické kresby stejně jako expresivní poezii přelomu devatenáctého a dvacátého století znám už dvě desítky let. Mám ho rád pro umanutou osobitost jdoucí proti literárním trendům, poučkám i současnému světu jako takovému. Oslovují mne atmosférou, která je tíživá i osvobozující, oslovují mne nápaditými obrazy, krátkými spoji: čas přehozený ledabyle přes větev, svlékání vnadných pouští do naha, prasklá žárovka strachu…
Petr Čermáček
TRVÁNÍ
Čas přehozený ledabyle přes větev.
Čas stékající se stolu.
Přijatelná příchuť smrti?
Na poušti a sám.
Mravenčení v srdci.
Cibulovým hodinkám už došel dech.
A uhrančivé ticho v dlaních přesívá
žhnoucí písek mrazivého nekonečna.
Tíha bolestných nesmyslů.
A vynalézání příšer.
Kříšení šílených klisen
v ohnivém jezeře.
Svlékání vnadných pouští do naha.
Žlutá zhroucená svíce.
Spanilá utonulá krasavice.
A velká asfaltově černá touha.
ČAS
čas teče
čas naléhavě klepe
na zavřené dveře
čas se vleče
čas žhnoucí nekončící řetěz
ukovaný
z ukrutně přesných želez
a vteřiny hoří jak keře
čas je neúprosný
čas v těle
strach z času
čas ukrutně bezprostřední
čas vprostřed pouště
čas pálící písek v dlani
čas se leskne
jak břeskné zvony o poledni
čas těžkne
v tělech černých violoncell
čas naléhá
jak řeřavé letní deště
TO TEN KÁMEN
v nočních vidinách
jsem viděl shůry padat kámen
obtěžkaný
záhadným blahodárným šarmem
vypadal jak uhrančivý skarab
vypadal jak hvězdné baroko
a vypálil mi do čela
jasnozřivé černé tygří oko
vypadal jak labuť zasažená bleskem
vypadal jak cesta do nikam
a jen se na mne mlčenlivě díval
jak se celý tichem zalykám
vypadal jak okno do věčnosti
vypadal jak hlava mořského koníka
olše v lese tiše ševelily
a z dálky byl slyšet tlukot slavíka
JUPITER
hustý ďas pustoryl
pekelně tepe
nad krystalicky černým lesem
když vládne
tajuplně klidný pozdní večer
dužnina plná magického světla
vytváří červený vítr
a rozkrývá
veleobří hutné rudé city
nespoutaně pádící hořlavé koně
velkolepě strukturovaný chaos
z plynných záclon snů
se řasí
do esovitých řetězců
neutuchajícího monumentálního běsu
divukrásně asymetrický gigantický systém
pohyby valící se lávy
tornáda z roztaveného kovu
točící se spirálovité víry
oblé kolosální neprůsvitné karneoly
TALISMAN
jilm
libozvučně mluví
potok
tiše štěbetá
prasklá žárovka
strachu
je konečně
do mrtě semletá
nikdo se nezeptá
odkud vlastně přišel onen stín
děsivý až k zalknutí
a neodbytný jako půlnoční splín
slunce leští olším jejich listí
hořící povětří
lepí střepy roztříštěných citů
do celistvého talismanu z hematitu
Lukáš Vlček se narodil v roce 1974 v Brně. Vystudoval SPŠ Stavební v Brně, obor geodézie. Po ročním intenzivním kurzu angličtiny v Brně a po ročním studijním pobytu v USA navštěvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor čeština – angličtina. Básně píše od roku 1990. Publikoval v almanaších Netřesk a Za vraty, v časopisech Veronica, Sedmá generace, Psí víno, Host, Weles a Divoké víno a v publikacích Krajiny a Jehnice. V roce 2010 vydal vlastním nákladem básnickou sbírku V hlubině koně tůň, kterou doprovodil autorskými ilustracemi. Je amatérským fotografem a příležitostným hudebníkem. Žije na Vránově mlýně v Brně – Mokré Hoře.