V poměru k času
Oko kamery, sluch a cit nejrůznějších snímacích senzorů, percepce zpracovaná digitálním nervem a v podobě časosběrného záznamu otištěná do paměti fotografie, videa, sonické intervence či multimediální instalace. Michal Kindernay nechává tyto umělé organismy vnímat své okolí celé hodiny, dny, měsíce, aktuální projekt Heliofilie míří k metě uzavřeného cyklu jednoho roku.
Pozornost autorovy „technologické paže“ se nejčastěji obrací k atmosférickým jevům. Zaznamenává proměny světelných podmínek, sílu větru, zvuky a vlhkost, někdy i procesy lidskými smysly opomíjené jako signály elektromagnetické sféry či různé formy znečištění. Vedle toho ale i pohyby rostlin v uhrančivých sumarizujících videích, chování a jednání lidí (těch problematických protějšků i součástek přírody), urbánní situace… Tyto jevy se tak stávají spolutvůrci díla a modelují jeho výslednou podobu zdánlivě nezávisle na umělci a jeho subjektivitě.
Nicméně osobnost autora se do tohoto kvazivědního monitoringu promítá mnoha způsoby. Formulací konceptu, konstelací učiněných rozhodnutí a nastavených podmínek. Také snímací aparáty většinou neskrývají svůj DIY charakter prodchnutý polidšťujícím kutilstvím, hravostí a humorem. Někdy do akcí pronikají i prvky performance či tělové akce, to když na videu sledujeme autora s rozpjatými křídly antén, jak se ubírá živou ulicí či osaměle putuje polní cestou.
Kindernay tak definoval svou svébytnou tvůrčí formu a na tomto principu vznikly i tisky a projekce modravých sloupců, prezentované v galerii OFF/FORMAT. Ukazují záznamy oblohy snímané v rytmu tří sekvencí za minutu z okna autorova ateliéru, přičemž každý z nich představuje jeden měsíc. Tisk sytých pestrých barev je zas zápisem všednodenního běhu autorova osobního života.
Co toto kindernayovské prisma umožňuje nám? Vnímat velkolepé drama nad našimi hlavami a okolo nás, naplnit si jím smysly a dráždit představivost. Konfrontovat přirozeně plynoucí přírodní čas s tím naším, nerovnoměrným a abstraktním. Prožít křehkou vzájemnost ekosystémů a uvědomit si naši závislost, sledovat intervence civilizačních vlivů. Či metafyzičtěji lapat stíny struktury univerza za chaosem živlů?
Autorovu prezentaci rozvíjí zvuková kulisa plnící galerii a video u jejího vstupu. Znepokojivý lomoz a přízračná atmosféra prostupujících se mlhovin a eco-friendly techniky nabízí mnohoznačné čtení.
Jestliže nás Kindernay učí přírodu především vnímat, pak Tomáš Hrůza často odhaluje kulturní predispozice tohoto dívání se na ni. Prostřednictvím jednoduchých neupravovaných videosekvencí či velmi prostě stylizovaných „zamrzlých fotomomentek“ ukazuje rezidua éry romantismu v jednání a vizuální imaginaci víkendového turisty, přibližuje uklidňující kulturaci přírody prostřednictvím botanické latiny, předkládá úryvky z aktivistické blokády kácení stromů v šumavském národním parku nebo z poutě křehkého ekosofa Jiřího Zemánka a jeho družiny stopami K. H. Máchy. Ve scénách často zaznívá jistý komický či naopak znepokojivý podtón, vedle toho však ukazují i cit pro atmosféru nebo autorův vlastní hluboký prožitek kontaktu s přírodou, krajinou a obklopující skutečností. V tomto smyslu jsou Hrůzovy práce nejen dekódující, ale i posilující, naznačující potencialitu lidského citu k přírodě. Do tohoto kontextu pak zapadá i v galerii vystavená velká romantizující fotografie vodní krajiny nebo video viditelně vzrušené skupinky hledící k nebi. Hle (současný) člověk tváří v tvář přírodě…
Michal Kindernay a Tomáš Hrůza, V poměru k času, galerie OFF/FORMAT, Brno, 22. února – 29. března 2017.