Nespavost
Dva performeři vystavují v Brně. Vladimír Havlík (1959) má Nespavost v Pitevně a Tomáš Ruller (1957) retrospektivu v Domě umění. Dvojperformance dvou performerů ve dvou textech jedné výtvarné přílohy.
Galerie Pitevna vznikla přidáním slova Galerie na dveře skutečné pitevny na Komenského náměstí 2, kde dříve sídlila lékařská fakulta. Ještě to není tak dávno, co návštěvníka při vstupu do prostoru praštil přes nos formaldehyd a při delším pobytu mezi uměním odcházel přiotráven. Nyní, po poslední revitalizaci prostoru pod dohledem kurátora a organizátora výstav Petra Kamenického z Katedry výtvarné výchovy PdF MU, tato otrava návštěvníkovi nehrozí. Je vystaven pouze riziku působení současného umění. Z cyklu Schopen Představ je také výstava Insomnie (nespavost) Vladimíra Havlíka.
Klíčové pocity: lehká, těžká, mužská, ženská, vtipná, drsná, snová, skutečná, zevnitř, z nadhledu, černá, bílá, všechno, jen ne šedá.
Vstupuji do bílého prosvětleného prostoru. Tak čistě zářivé světlé prostory, jakoby postrádaly detaily, znám jen ze snů. Sen naši pozornost nekompromisně směřuje kam potřebuje, k událostem bez konkrétních kulis, pozadí. Na zemi Galerie Pitevna leží drahé bílé látky. Svatební šaty. Použité. Hodně. Ne poskládané, pohozené, tvar postavy tu drží už jen korzet, jako by z nich nevěsta právě vyklouzla a běžela se oběsit. Oběsit? V tomto svatebním setu je přiložené i lano. Další hromádka svatebních šatů. Tyhle bych si spíš vybrala. V rukávu je ale zapomenutá ruka. Bez prstenu. Kolik měl Havlík manželek? Trochu mně trne. Třetí šaty zavalil kus starého kmene, kraje má zkrvavené. Více by ukázala nejspíš pitva. Závoj na černé obruči jako na košíkovou mě rozesměje, chtěla bych se jemné látky dotknout. Na zádech cítím zamračený pohled. Otáčím se. Vypadá staře, ale není to kustodka. Ze zdi trčí čtvrtá nevěsta. Šaty má kolem hlavy nařasené jako hřívu a vypadá fakt nasraně. Chtěla snad jiné šaty? Ženich utekl? Tak nějak by se mohla tvářit nevěsta oblékaná svými mládenci... Přicházím blíž. To není výraz, ale anatomie. Skutečná želví hlava. Sušená. Smějeme se na sebe obě.
Bílou instalaci z šatů v místnosti doplňují dva černobílé pohyblivé prvky: hypnotická spirála a video-průlet vesmírem. Video, co do úhlopříčky, není nijak velkolepé. Takový vesmír do obýváku, nic co by nás zbytečně přesahovalo, ale do kapsy by se nevešel. Hypnotický účinek nekonečného pohybu v mezihvězdném prostoru zpozemšťuje dívčí hlas vyprávějící své sny: měla jsem dokumentovat soutěž v performance, bylo to strašně důležité (...) měla jsem krásný a velký foťák (...) spoušť ale nešla domáčknout , všichni na mě spoléhali (...) nedala jsem na sobě nic znát, ale nervozní atmosféra houstla (...) Podařilo se mi vyfotit až poslední okamžik (...). Výsledná fotka je rozmazaná a nepoužitelná. Zase jsem tu performance nedokázala adekvátně zachytit. Jakou roli hraje hlas ženy? Jsme svými sny přistiženi?
Druhá, ztemněná místnost je z velké části zahrnuta průsvitným vixlajvantovým závěsem. Z prostoru, kam nemůžeme, k nám probleskuje běsnění Havlíka. V improvizovaném tanci bez hudby se autor svíjí a kroutí a čas od času skočí do gauče. Breakdance in Cyberspace. Cyberspace? Gauč je tu totiž dvakrát. A i Havlík je tu dvakrát. V každém kanálu projekce jeden. Na prvním kanálu tančí ve světlém oblečení s tmavými rozpuštěnými vlasy a v druhém naopak tmavě oděný a bělovlasý. Už je mi to jasný! Vždyť jeden učí v Olomouci a druhý v Brně. Snažím se vypozorovat souvislost mezi světlostí vlasové pokrývky a charakterem pohybu. Bělovlasý Havlík více šetří kolena a po skoku do gauče výrazně oddychuje... Možná to ale hraje! Havlíkova performance na kameru není žádné zkoušení limitů vlastního těla, není to záznam spontánního křepčení skrytou kamerou, ale ani sebevědomá profesionální taneční performance na kameru. Ta nejasnost projevu mě zprvu vadí, po chvíli sledování baví. Zadní projekce na pihovatém vixlajvantu je velmi efektní, hází zvláštní lesk. Z jednoho úhlu jsme schopni pozorovat vždy jen jeden kanál, jednoho Havlíka. Černovlasého nebo bělovlasého. Nikdy oba současně. Jinak je tomu však naproti, kde je závěs poodrhnut a my můžeme vstoupit do intimního prostoru s obrazovkou. Dva Havlíci, tentokrát ostříhaní nakrátko, sedí v pohodlných křeslech ze stejného setu jako doskokový gauč a baví se. Tedy na první pohled se baví. Kdo je doktor a kdo pacient se neví. Havlík využívá starý dobrý video-trik s rozpůlenou obrazovkou, který tvůrci jednoduše umožní vytvořit např. dvojníka. Z triku však těží dál. Tvůrce, který tento trik použije, musí při natáčení dobře vyřešit synchronizaci akce, tak aby na sebe dvojníci patřičně reagovali. Což Havlík vtipně řeší tím, že to neřeší, každého z Havlíků nechává mluvit a přikyvovat hlavou zcela libovolně a video nazve U psychologa.
Nasazuju si sluchátka. Hraje remix softrelaxartové kapely Ostrý zub. Permanentní hypnóza je vedena klidným vyrovnaným hlasem autora: probudíš se... (...) ...a s veselou myslí utíkáš na tramvaj, ujíždí ti před nosem, ale tebe to nijak nerozhodí. V absolutní pohodě počkáš na další tramvaj. Nastupuješ a sedneš si na volné místo, cítíš se skvěle, nic tě neruší, oddáváš se pocitu klidu, hlava pomalu klesá na ramena, myšlenky se vytrácí, usínáš. Vystupuješ z tramvaje a nadšeně běžíš na přednášku docenta Havlíka. Usedáš do lavice v aule, pozorně nasloucháš jeho analýze postkonceptuálního období, na rtech se ti objevuje shovívavý úsměv. S každým nádechem i výdechem odchází z tvého těla veškeré napětí. Oči se pozvolna zavírají, hlava klesá na lavici a ty spokojeně usínáš. ...()...probouzíš se a pomalu se zvedneš z lavičky. Park je opuštěný ...(...)... Hledáš batoh, ale je pryč. Někdo si ho odnesl. Vůbec tě to neznervózní. Asi potřeboval notebook víc než ty. Cítíš se zcela dobře a vyrovnaně. (...) a věříš tomu, že si s každou situací lehce poradíš... () ...nic nemůže narušit Tvůj vnitřní klid, všechno je součástí tebe a ty jsi součástí všeho, všichni lidé jsou tvoji bratři i sestry, miluješ veškerou živou i neživou přírodu. Úplně klidně a vyrovnaně se sluchátky na hlavě opouštím galerii Pitevna...
...a probouzím se v Domě Umění.
Vladimír Havlík, Insomnie, Galerie Pitevna, Brno, 4. října – 3. listopadu 2017