Reality testing
Mapy a testery pro čočky fotoaparátů, kamer a objektivů. Anebo kalibrační škály, grafy, schémata… Technické obrazy, které vznikají z utilitárních důvodů jako nástroj racionálních operací, jejichž cíl leží mimo ně. Je vůbec vhodné k jejich označení používat pojem „obrazy“? Nedořešená otázka těch, kteří spřádají své teorie kolem této jen zdánlivě samozřejmé kategorie – estetiků, uměleckých historiků, teoretiků vizuální kultury.
V technických obrazech můžeme nepochybně nalézt estetické kvality, které nám připomenou známá díla posledního století. Foto tester jako od Maleviče, Google mapa jako… třeba od Diebenkorna? Uváčiková a Ševčík sledují Duchampovskou lekci – odnímají tyto prvky původnímu smyslu a rekontextualizují je ve sféře bílých zdí galerií. A nejen to – také je přemalovávají, přetiskují, z virtuálního života uvádí do nové fyzické existence tradičních uměleckých médií. Mění je v obecně přijatelný, „seriózní“ objekt estetické kontemplace a potěšení. Baví se tím? Nepochybně ano a zároveň podtrhují nejednoznačnost kategorií, které jsou produktem lidského nazírání a stereotypů.
Podívejme se však na tato díla také z jiné strany. Technické obrazy jsou snad ještě zřetelněji než jiné kódem, jazykem či nástrojem, pomocí kterého se lidé snaží kolonizovat realitu. Popsat ji, přivlastnit si ji, svázat ji do jednoho pravdivého univerzálního vzorce světa. Foto testery ladí zraky techniky na objektivní obraz – otisk skutečnosti. Mapy třídí zemský povrch na modrá moře a zelené lesy, jehlany střech (chceme-li více reality), do přehledných a uklidňujících schémat.
Jenže…
Terčový tester ostření pro fotoaparáty Uváčikové lze dlaní roztočit a v mžiku se propadáme do matoucí psychedelické hlubiny. Černý rám vymezující plochu projekce jako by mimoděk obkročil klamavý plastický architektonický prvek. A foto tester firmy Kodak byl rozstříhán do třiceti formátů 13×18 v rámečcích, které jsou na zdi rozvěšeny do podoby obývákového mauzolea. Ševčík zas promítá mapy, které usilují o iluzi prostoru na plochu, která je ve skutečnosti reliéfní, sestavená z dlaždic s nakloněnými rovinami.
Naznačují nám, že naše snaha zachytit skutečnost je marná? Že vytváříme jen iluzi pravdy, která je kontaminována technickými strukturami, manipulována korporátními strategiemi a bůhvíjakými zájmy? Testery Uváčikové můžeme viděti jako skryté pozadí, reglement našeho vnímání a našich obrazů světa. Také proto alternují v laciných rámečcích momentky z Chorvatska a rodinné podobenky. Dlaždicový reliéf Ševčíka zas vytváří novou krajinu, ta má však jen málo společného s tou, kterou zobrazuje na ni promítaná mapa. Je to spíše kontura systémů, které jsou možná skutečnější, než jimi (dlaždicově) servírované iluze světa.
Reality testing, Andrej Ševčík, Andrea Uváčiková, Pragovka Gallery, Praha, 27. února – 27. března 2018