Podzimní Grand Opening
Odkaz na velké jarní otevírání mediálně sledovaných výstav v pražské Národní galerii tu není žádným sarkasmem. Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě minulý týden otevřela celkem pět nových výstav, přičemž zejména instalačně náročný projekt Ani den bez čárky kurátorky Lenky Sýkorové představuje záběr, na který jsme zvyklí spíše z metropolitních galerijních institucí. Unikátem je ovšem dozajista také prostor IGLOO, pravidelně věnovaný čistě audio- případně audiovizuálním instalacím. Přinášíme galerijní text věnovaný aktuální výstavě.
Mezihra je imaginární (para-)rozhovor dvou žen ve středním věku. Výchozím materiálem videí je soubor divadelních scénářů z představení obou účinkujících hereček, Lenky Krobotové a Daniely Voráčkové. Autorka z nich vybrala promluvy, které nechala herečky sehrát v neutrálním prostředí. Vzniká tak napětí mezi původním textem divadelního scénáře a jeho pozicí v kontextu video projekce. Výpovědi, zbavené svého divadelního ukotvení, se ocitají v bezčasí, v nové realitě zbavené původních konotací. Autorka situaci nazvala "dialog monologů". K dialogu či porozumění dochází spíš mimochodem. Díky tomu, že scénářů bylo větší množství (celkem asi patnáct), tak dialogem hereckých rolí mimoděk prosakuje herecká typologie obou žen. Promluvy každé z nich působí překvapivě koherentně.
Ve videích Terezy Velíkové není řeč jednoduchým prostředkem porozumění, její součástí jsou různé zámlky a pomlky. Také zde byly záměrně ponechány chyby a přeřeknutí. Dialogy nenápadně vyplňují citace starších děl autorky (s Danielou Voráčkovou spolupracovala již dříve), nechybí prvky ironie a náznaky situační komiky. Mezihra se pokouší uchopit, co se s divadelním textem může dál dít, čím může být divadlo mimo divadelní sál. Vybízí k uvažování nad univerzálností a divadelností vypjatých emocí. Vytržení scénářů z divadelní skutečnosti inspiruje k přemýšlení nad rolemi, které člověk získává a je nucen hrát v různých situacích, o touze a možnostech z těchto rolí vystoupit, vyhnout se naučeným komunikačním vzorcům, používat slova jinak. Na konci herečky odcházejí - snad někam jinam, kde je porozumění možné.
Tereza Velíková (1979) se ve svých dílech, především videoinstalacích, zabývá tématem porozumění. Zkoumá vztah obrazu a zvuku, zejména promluvy. Využívá různé komunikační struktury a formáty výpovědí, pracuje s (ne)možností sdílení prostřednictím jazyka. Vystudovala konceptuální a intermediální tvorbu na VŠUP v Praze a v doktorském studiu pokračovala na pražské Akademii výtvarných umění. Společně s Terezou Severovou a Barborou Zachovalovou vede galerii Entrance, sídlící v oranžerii zahrady Břevnovského kláštera v Praze.
IGLOO 6 | Tereza Velíková - Mezihra, OGV, Jihlava, 7. září - 15. října 2017