Synchron
Něco o „náhodách“
Když C. G. Jung přišel s pojmem synchronicity (a fakticky tím, že dokázal, že stejné se přitahuje, čímž vyvrátil pojem náhody) tak to byla fakt věc! Ačkoli už bych se nad náhodami-synchronicitami ve svém životě neměl pozastavovat, nedá mi to a divím se furt pryč. Jeden příklad z dneška: Můj oblíbený satirik František Ringo Čech kamkoli přijde, všude opakuje oblíbený bonmot o svém věku „Maturoval jsem s Ljubou Hermanovou“ (i když je o třicet let mladší než ona). No a co myslíte – dnes jsem se dozvěděl, že Ljuba Hermanová zemřela v den, kdy já jsem maturoval!
(Kdo ještě neznáte historku o mé maturitě, vězte, že jsem na gympl chodil do Čáslavi, ale bydleli jsme tenkrát s tátou v Golčově Jeníkově, jehož nejvýznamnější občankou je světová běžkyně Jarmila Kratochvílová. Jak je mým zvykem, jel jsem na maturitu do Čáslavi na poslední chvíli a zmeškal jsem autobus. Co dělat? Najednou vidím, že se od domu na druhém konci náměstí odlepuje trenérská Škoda Forman Jarmily Kratochvílové s jejím podpisem přes celou kapotu. Věděl jsem, že jezdí do Čáslavi, kde tehdy trénovala neteř Miloše Formana Lídu Formanovou, pozdější mistryni světa. Vběhl jsem jí do cesty a když srolovala okénko, zahuhlal jsem, že jen ona mě může zachránit. Málokdo se tak jako já může pochlubit, že ho na maturitu vezla držitelka dvou světových rekordů, které už bezmála čtyřicet let nikdo nepřekonal.)
Včera přijela do Hradce moje kamarádka Vendulka se skupinou věřících, kteří objíždějí republiku, dávají lidem bez domova balíčky s jídlem, modlí se za ně a dávají jim letáky, které obsahují citáty z Bible, které je mají uvést do víry. Jako bývalý sociální pracovník hradeckých bezdomovců jsem si vzal na starost, že je provedu po místech, kde se bezdomovci shromažďují, a ty co znám, jim představím (z městské noclehárny, kde jich je nejvíc, mi moje bývalá šéfka vzkázala, že naše skupina má kvůli GDPR vstup zakázán). Šli jsme ve čtveřici: Vendulka z Brna, Petra z Rychnova, která pracuje v chráněné dílně, kuchař Kája z Nového Jičína, který teď vaří na krkonošských boudách, a já. A hned zkraje jsme „náhodou“ potkali pana B., o kterém jsem psal v básni Zavíráme. Pan B. mi vyprávěl příběh o tom, jak to přišlo, že jeho bratr, kterého v době, kdy jsem začal pracovat v noclehárně, pustili po dvaceti letech z vězení, kde byl za ozbrojené přepadení, už je po smrti. Po šesti letech bezradného pobytu na svobodě chtěl bratr mírumilovného pana B. v deliriu srazit pod auto a jiní bezdomovci ho za to zabili.
V té samé ulici na druhé straně silnice potkala Petra po deseti letech „náhodou“ svého spolužáka Žeňu, se kterým chodila na střední školu. Žeňa, mluvící dle mého ucha jen s jemným slezským přízvukem, se ve skutečnosti narodil na Ukrajině a jen co dosáhl zletilosti, přišel s parťáky do Čech vydělávat. Jeho růžolící blonďatý obličej byl sinalý, ale rozesmátý se znaky euforie, která nemůže trvat dlouho. Na Petřin dotaz co dělá, říkal: „Co bych dělal, du z šestnáctky. Dělám v gumárně, robíme tam různý komponenty do aut. Mám vždycky šestnáctku, pak osm hodin rast, pak zase šestnáctku a takhle makám už čtyři roky. Za to dostávám měsíčně čtyřicet tisíc, nechávám si na byt a na cigára a zbytek posílám na Ukrajinu, kde z něj naši žijou. Přestal sem chlastat, nechal jsem si jen ty cigára a sem úplně zdravej: dávám krev, plazmu a kostní dřeň. Víru mi nevnucujte, já věřim v technologie. Ráno přídu do práce a bavím se s těma čtyřma mašinama, na kterých dělám. Hladim je, bavim se s nima, a ony mě nikdy nezradijou. Díky nim s celou svou rodinou žiju a žádnou jinou víru ani ženskou nepotřebuju.“
Za Žeňu jsme se přesto pomodlili, aby vydržel dělat šestnáctky s osmihodinovými přestávkami, a v červenci, kdy se jeho továrna likviduje (proto ty šestnáctky) našel novou práci, kterou by uživil svoji rodinu. Příběhy dalších lidí, které jsme potkali, vám už vyprávět nebudu, protože se všechny vejdou do množiny rozpřažené mezi životem bratra pana B. a životem kamaráda Ženi.
Uprostřed místa, kde jsme ty dva potkali, stálo zaparkované auto, z jehož zrezavělého kufru někdo vytvořil obraz. Jeho hlavní část je první ilustrační fotografií k tomuto vyprávění a hned za ní můžete vidět fotografii kufru s celým „obrazem“.