Čtrnáctideník Kulturní noviny
10. číslo pondělí 4. 3. 2019
Most! ukázal spokojené polovině národa na vyloučený region, o nejpalčivějších věcech se ale nezmínil
Recenze fenoménu Most! z pohledu obdivovatele dvojice Kolečko-Prušinovský, ale zároveň i sociálního pracovníka, jehož otec žil v Mostě.
Bůh mi dal z bůhvíjakého důvodu jeden životní bonus, kterému říkám forrestgumpovská kvalita: často mě pošle k lidem, věcem a do míst, které se – někdy až časem – stávají slavnými. Vezmu to chronologicky: Když jsem v roce 2005 začal pracovat pro Nakl ... více »
Most! jako dobrá příležitost
Apel pražského hudebníka a levicového aktivisty zpřed tří týdnů, který mezitím padl na úrodnou půdu.
Je tady nějaká věc. Věc je velmi populární, věc je velmi milovaná. A první věc, o které my přemýšlíme, je, co všechno té věci vytknout, jak lidem vysvětlit, že věc je zlá, rasistická, homofobní, transfóbní. Jak lidem vysvětlit, že za tu radost, kter ... více »
Co si myslíte o ochraně životního prostředí? Napište to ministerstvu
MŽP chystá novou politiku životního prostředí a ptá se, co se v této oblasti podařilo, co je největší (současný) problém a co hrozí do budoucna. Napište mu, co si o tom myslíte.
Ministerstvo životního prostředí (mj. zaměstnavatel autora tohoto textu, šéfredaktora Kulturních novin) zahájilo práce na přípravě nové verze Státní politiky životního prostředí ČR. Hned v začátku vyhlašuje veřejnou konzultaci, což v českých poměrec ... více »
Chrámové družstvo v Pelhřimově
Do kategorie družstev s netypickou činností můžeme zařadit i bývalé Chrámové družstvo pro Republiku československou. Družstvo bylo založeno 16.listopadu roku 1922 v Pelhřimově na tamějším děkanství z iniciativy děkana Msgre. Františka Bernarda Vaňka. František Bernard Vaněk byl všestranně společensky a kulturně angažovaný člověk, jehož činnost byla natolik zajímavá, že si zajisté zaslouží alespoň krátkou zmínku.
František Bernard Vaněk se narodil 15. července 1872 ve Stádlci u Tábora a zemřel 1. dubna 1943 v Dachau. Od roku 1906 byl pelhřimovským děkanem, později Monsignorem (1930) a čestným papežským prelátem (1937). Je znám rovněž jako spisovatel a public ... více »
Triglav a spol. v Lužickém semináři
Atraktivní téma, fundovaní odborníci, přátelská atmosféra, „klapající“ organizace a po náročném semináři uvolněný koncert, to vše patřilo ke Dni slovanské mytologie, který v lednu uspořádala Společnost přátel Lužice.
Společnost přátel Lužice (SPL) čili Towarstwo přećelow Serbow pečuje o úctyhodnou tradici česko-lužickosrbských vztahů, ale dělá i ledacos jiného. Na spolkové úrovni se ona tradice datuje od roku 1907, ale už v roce 1728 byl v Praze na Malé Straně p ... více »
Malíře Petra Vlacha Cesty pozemské a Cesty nebeské
O tom, že umělecké dílo může vzejít i ze zrušené továrny.
Titulkové Cesty pozemské a Cesty nebeské neoznačují cestovatelské údaje. Jsou to názvy dvou rozměrných děl malíře Petra Vlacha, člena jihlavského Spolku výtvarných umělců Vysočiny. V dubnu oslaví padesáté narozeniny. Od roku 2014, kdy vstoupil na vý ... více »
Ve věnci rukou železném
5. března 1953 zemřel Josif Vissarionovič Stalin. Tato událost změnila běh světových dějin a dost možná jí mnozí z nás vděčí za svoji existenci. Připomeňme si ji tedy dvěma texty: básní Marie Pujmanové dokumentující nekritický obdiv mnoha českých umělců ke Stalinovi (těžko již dnes soudit, nakolik upřímný) a krátkou povídkou, která naopak generalissimovu všudypřítomnost a všemocnost ironizuje.
Vykřikly Gori, zaštkala Moskva, zalkala širá sovětská zem. Jaká to slova, strašná a prostá hromují po horách nad srázem? Dokonal Stalin. Po Kavkazu, po Krušných horách kudy šla vojska sovětská, kudy se hnala jak železná bóra a usmívala se na d ... více »
Počteníčko: Les
Jedna z legend Egona Bondyho.
Jednoho dne zbloudila Natalie v hlubokém lese. Nemohouc najíti cesty domů, vylezla na vysoký strom, aby přenocovala. V noci přišel pod strom muž a volal na Natalii, aby slezla. Natalie se však bála a zůstala na stromě. Ráno nalezla cestu domů. Byl t ... více »
Všetko ostatné je blbosť
O tom podstatnom
Keď som bola malá ako Eliška , najradšej som mala pondelok. Neznášala som sedem hodín večer a mamin glotový plášť, v ktorom odchádzala z domu. Mala som deväť, dostali sme so sestrou, o štyri roky staršou, na starosť najmladšieho trojmesačného brata ... více »