Být dobrým člověkem (O naší identitě)
"Jsem přesvědčen, že moje existence - podobně jako všechno, co se kdy stalo - změní, byť nepatrně, svět, který už nikdy nebude takový, jako byl předtím." Václav Havel
Příď lodi rozráží nové a nové vlny. Břeh se již dávno ztratil z dohledu. Kolem se rozprostírá jen nekonečná neklidná hladina. Usrkávám černý čaj a s dětskou zvědavostí se ponořuji stále hlouběji mezi slova devatenáctistránkového ručně psaného dopisu. To je určitě nejdelší psaní, jaké jsem kdy dostal.
Může za to drobná knížka Česká vize. Hledání identity 21. století… (DIALOG centrum, Brno), jejíž druhé rozšířené vydání z minulého roku se dostalo do rukou pisatele dopisu. Zanechalo nesmazatelnou stopu a přimělo ho k sepsání vlastních myšlenek a komentářů. Devatenáct stránek!
Na okno prudce dorážejí dešťové kapky padající z tmavého nebe na ještě tmavější mořskou hladinu. Hledím do zamračené dálky a z rozbouřeného moře myšlenek lovím svou identitu. Co je naše identita?
Myslím, že identita je především neustálé uvědomování si své vlastní existence. Jsem. Mohu jíst, snít, milovat, přemýšlet, radovat se, hrát si, tvořit… Žiju jedinečný a neopakovatelný příběh. Nikdo přede mnou nebyl a nikdo po mě nebude stejný. Nikdo nežije stejně jako já, nevidí svět stejně jako já, nepřemýšlí stejně jako já…
Nikdy ale nebudu žít, vidět a přemýšlet sám. Každý jsme originálním a výjimečným střípkem v nekonečné mozaice miliard a miliard originálních a výjimečných střípků. Identita je proto také neustálé uvědomování si své sounáležitosti k svému okolí. Identita odráží mé zakotvení v rodině, ve škole, v práci. Společné sdílení prostoru a času. Jsem a vždy budu součástí nějakého společenství - společenství rodiny, společenství spolužáků, spolupracovníků, spolucestujících, spolubydlících, spoluvěřících, spoluvězňů, spoluhráčů…, společenství sousedů a přátel v domě, ulici, čtvrti i městě, společenství obyvatel regionu, státu, kontinentu, planety…
Jsme a po celý život budeme součástí něčeho většího, co nás přesahuje. Dědíme všechna předchozí správná i špatná rozhodnutí, všechny předchozí přešlapy a selhání a musíme se s nimi vypořádat. Všichni jsme součástí něčeho většího, co nás přesahuje, co ale ovlivňujeme svou vlastní existencí a svým vlastním jednáním. V naší identitě se zrcadlí veškeré naše myšlení a jednání, veškerá naše rozhodnutí, způsob života, pohled na svět, životní hodnoty, které zastáváme a žijeme. Nestačí pouze být. Důležité je, jací jsme a jak žijeme!
Celý život hledáme sami sebe a své místo ve společenství ostatních. Celý život hledáme a utváříme svou identitu, hledáme a prožíváme nějaké hodnoty. Teprve tím se stáváme srozumitelní svému okolí, stáváme se sami sebou. V ideálním případě naše hodnoty neomezují, nepoškozují a neznevýhodňují ostatní v náš prospěch. Jsou univerzálně platné a prospěšné nám i našemu okolí.
Hodnoty i identitu dědíme, přetváříme a předáváme dál. Před každým z nás stojí velká životní výzva - předat je na konci své životní pouti v lepším stavu, než jsme je na začátku cesty dostali. Snad v sobě najdeme dost síly se o to alespoň znovu a znovu pokoušet.
Je večer na Midsommardagen. Stojím na palubě lodi uprostřed Baltského moře mezi Rigou a Stockholmem. Snažím se vzdorovat dešti a prudkému větru. V zajetí tmavých mraků a ještě tmavější vody. S rozhoupaným pohledem na obzor. Celý svět se najednou houpe a houpe. A já jsem a žiju a vidím a přemýšlím. A vím, že nejsem sám, že patřím do Brna, České republiky a Evropy a že stojí za to zas a znovu zkoušet a usilovat o to být dobrým a poctivým člověkem.