Street verbuňk
Už z brněnského Zelného rynku slyším temný puls baskytary a melodické záblesky saxofonové improvizace. Asi sto padesát metrů odsud, před jedním z obchodů na ulici Orlí, se houfují lidé. S kelímkem burčáku se prosmyknu mezi nimi a vidím kapelu, která v uvolněném stereotypním rytmu hraje jakoby pro sebe. Na publikum občas pohlédne snad jen saxofonista, který přechází sem a tam a zdánlivě mimoděk uděluje sporé pokyny. Ani lidé nesledují muzikanty. Jsou přitahováni lepenkovým čtvercem dva krát dva metry, poslepovaným z obyčejných krabic, který leží na dlažbě. Na něm zrovna napůl vleže se zvláštními pohyby kroutí asi osmnáctiletý chlapec. Jako by rotoval na rameni. Najednou se jeho nohy vymrští nahoru, on se vzepře na rukou a obloukem se postaví a odchází. Další čtyři hoši, každý jednou nohou přišlapuje roh lepenkového čtverce, uznale zatleskají. Chvilku se neděje nic, kapela pulsuje dál a najednou jeden z těch kluků chytne v náznaku rytmus celým tělem a ležérně nakrokuje na "parket". Pohyby se stávají rafinovanější, tanečníkovi začíná hrát celé tělo, chvílemi to připomíná i jakousi pantomimu. Ruce modelují v prázdnotě rozličné tvary. Ta přirozenost a svoboda pohybu a projevu je neuvěřitelná. A už je tanečník na zemi a za pomoci rukou přelamuje jednu téměř gymnastickou figuru v druhou. Najednou "zmrzne" ve zvláštní pozici - hlava, ruka, rameno jsou základnou, nohy zůstávají pokrčené v kolenou ve vzduchu, nikoli však kolmo nahoru, nýbrž téměř vodorovně se zemí. Safra, to musí být pěkně náročné, udržet tuhle krkolomnost, říkám si i já, který má k tanci asi tak daleko jako ryba ke stovce na olympiádě. Kluk se najednou sbalí do vajíčka, vymrští se a šup, už zas stojí a jakoby nic zaujme místo na kraji lepenky.
Malý blonďáček, sympaťák, možná dvanáctiletý, s nezúčastněným pohledem, jakoby šel jen tak kolem, vpluje na plácek. Vystřihne dechberoucí "přízemní" akrobatiku, jež ho nakonec vystřelí nohama napřed do vzduchu. Slzy mi hrkly do očí, uf. A tak to jde dál a dál, děvčata v publiku se občas zachichotají a nespouštějí z jednotlivých tanečníků oči, za lepenkovým pódiem u vchodu do obchodu vytáčí snědý chlapík v baseballové čepici obratně platinovou blondýnku, malé děti s baťůžky vedle mne stojí jako zkamenělé. "Děcka, musíme domů!" tahá je maminka. Marně. "Co mám dělat, dneska mají už zábavu vybranou," vzdychne rezignovaně. Až když si malý blonďáček vezme baťoh a mezi lidmi odchází ("tak na tréninku, ahoj", zavolá na něj jeden ze starších tanečníků), nechají se zlomit i děcka.
V tu chvíli přicházejí dva městští policisté, jakoby nic, jdou tam a zas zpět, obhlížejí situaci. Aktivita tanečníků mírně uvadá, vypadá to, jako by si jen tak sem tam něco zkoušeli. Policisté stojí na boku a cosi si píšou, kamsi volají. Přichází k nim mladík v čapce, něco si povídají, ukazuje občanku a nějaký papírek, zaslechnu útržky "prezentace obchodu…", "už stejně končíme…", "moc nahlas…", policista mávne kamsi rukou. Pak dvojice strážníků odchází, kapela skončí hru a lidé zůstávají rozpačitě stát. Nebyli tam jen samí mladí, i řada starších, možná jako já jdoucích z trhu. Uhranuti jsme byli všichni, nikdo ani nehlesl. Jsou čtyři hodiny odpoledne, na té ulici jsou samé obchody, vedle jezdí tramvaj, co by se stalo, kdyby je ještě chvíli nechali, že jo…
Jdu dál svou cestou a vybavuje se mi festival ve Strážnici. Jedním z nejoblíbenějších pořadů je soutěž verbířů, mladých chlapců, dříve odvedenců na vojnu, kteří ve vibrující atmosféře sólově převádějí své kreace, od napjatých, umně kroužených a zadržovaných cifer v pomalé části po rychlé až akrobatické skákání ve frišce. A publikum to prožívá s nimi.
Co spojuje novodobý městský street dance (pouliční tanec, v tomto případě B-boying, nepřesně nazývaný breakdance) se starým vesnickým verbuňkem? S největší pravděpodobností napětí mladé mužské energie, jež dříve explodovala v tancovačkách, hospodských bitkách, aby nakonec skončila ujařmená v dlouhé vojenské službě. V městském industriálním prostředí latinoamerických a černošských čtvrtí tato síla formovala pouliční gangy, jejich boje a rituály, včetně tanečních soubojů. V těchto tancích lze podle znalců identifikovat i prvky bojových umění. V 70. letech se z tohoto prostoru rozvinula pestrá paleta tanečních stylů, které pronikly do celého světa. Naši B-boys už se s nikým nebijí, stejně jako verbíři už nechodí na vojnu. Stávají se chlapy jinak a nás ostatní to baví. Kdybych byl brněnským primátorem, tak je nechám verbovat na každém rohu.