Postavit vejce po Kolumbovi...
…básník to činí posté se všemi slovy. Verše z básně Útěcha, obsažené v knižní prvotině Františka Halase Sepie z roku 1927, linoucí se z úst básníka Radka Štěpánka obřadní síní kulturního domu v Kunštátě. Říjnová sobota, zapadající slunce, prostorem ještě doznívá krákavé krooa krooa jiného z Radků - Fridricha.
Předposlední říjnový víkend proběhlo v Kunštátě dvoudenní setkání finalistů 40. ročníku Literární soutěže Františka Halase (LSFH), určené mladým básníkům od 15 do 29 let, ženy nevyjímaje. Pozvání nakonec přijalo a do Kunštátu přicestovalo osm z nich: Eliška Beranová z Bruntálu, Jakub Drážník z Olomouce, František Formánek z Holetína, Iva Grajcarová z Blanska, Pavel Martinec z Hradce Králové, Petr Mezihorák z Brna, Kristýna Sedláková z Boskovic a Pavel Zajíc z Dačic (všichni jsou svou tvorbou představeni na internetových stránkách lsfh.webnode.cz). Kromě vyhlášení výsledků jubilejního ročníku soutěže měli pro ně organizátoři připraven bohatý doprovodný program plný neformálních diskusí o poezii, vycházek, autorského čtení již uvedených "pánů jménem R", kteří přijali pozvání jako hosté, publikujících své verše knižně, nočního dlení v legendárním kunštátském hostinci Panský dům či nedělní návštěvy jeskyně Blanických rytířů v Rudce.
František Halas, jehož vřelý vztah k mladším autorům je obecně známým faktem (u nakladatele Václava Petra měl v letech 1936-1942 na starosti redakci knižnice První knížky, v níž uváděl do literatury mladé básníky), byl přítomen rovněž. V podání finalistů ve zkratce zazněl (každý si s sebou přivezl jednu sobě blízkou Halasovu báseň) v podstatě průřez celou jeho tvorbou: od básní z prvotiny Sepie (1927) přes následné sbírky Kohout plaší smrt (1930), Tvář (1931) a Dokořán (1936) až po triumfální sbírku básní z pozůstalosti A co? (1957), jejíž první vydání připravil další z kunštátských básnických velikánů, v roce 2010 zesnulý Ludvík Kundera.
A jakže to (soutěž) vlastně dopadlo? Laureátem 40. ročníku Literární soutěže Františka Halase a držitelem Zvláštní ceny Klementa Bochořáka (vydání básnické sbírky dosud knižně nepublikujícímu autorovi) se stal Pavel Zajíc (1988). Uznání poroty LSFH 2012 dále získali Iva Grajcarová (1989), Jakub Drážník (1983) a Alžběta Luňáčková (1995).
Jubilejního 40. ročníku Literární soutěže Františka Halase pro začínající básníky se zúčastnilo 66 autorů z celé České republiky. Soutěžní příspěvky hodnotila porota ve složení Jiří Červenka (básník a překladatel), Miroslav Chocholatý (literární kritik a vysokoškolský pedagog) a Vojtěch Kučera (básník, dramaturg LSFH). Na dvoudenní setkání, které proběhlo v Kunštátě v rámci tradičního Halasova Kunštátu ze soboty na neděli 20. až 21. října 2012, bylo pozváno deset finalistů, kteří byli svou tvorbou představeni i na internetových stránkách soutěže.
Literární soutěž Františka Halase, určená pro autory od 15 do 29 let, probíhá nepřetržitě od roku 1972. Od roku 2012 jsou pořadateli soutěže Město Kunštát, Kruh přátel umění Kunštát a Společnost přátel mladé poezie. Vyvrcholení ve formě kunštátského setkání vybraných tvůrců, jehož hosty byli básníci Radek Fridrich a Radek Štěpánek, proběhlo letos poprvé.
Více informací o setkání a soutěži je k dispozici na internetových stránkách http://lsfh.webnode.cz.
Pavel Zajíc
Konec
napadlo pána u brány předlesí
kde asfalt proniká do
jehličí
...
šedesát let,
/les listnatý/
svobodný
bezdětný
(on)
...
později odchází polem
po rozednění jsou
vlčí máky ještě uzavřeny,
jako
rty
- - - - -
Iva Grajcarová
Modlitba
V tichu, ve tmě,
kde oči nevidí,
tiše veď mne,
ať slepým závidím.
V tichu, ve tmě,
kde oči nevidí,
tiše veď mne,
ať slepým závidím.
- - - - -
Jakub Drážník
x x x
Peřeje k Bílovicím
a já vlakem
tamtéž
Život se klikatí
jako kocovina
vzpříčené kmeny
brání vodě
lesem
jak dlouho to snesem?
- - - - -
Alžběta Luňáčková
x x x
Jsem vlažná, do hladka
vyžehlená tma
Nahmatáváš mě v břiše,
v tom půlkruhu nebe,
kde se zrovna letadlové čáry
potají pokřižovaly
- - - - -
Petr Mezihorák
Určitě odcházíme
žaluzie
vězní tmu v patře
máminy vlasy přilepené v umyvadle
nechtějí být prasklinami
ale jsou jimi
na terase popadané listy
negativy odcházejícího léta
hnijící voda vázy
televize vypnutá jak vykradený kostel
v lednici igelitové oči ryby
hledám boty
jako kdybych pronikal napříč letokruhy
studené klíče
paměť krve v dlani
- - - - -
Kristýna Sedláková
Slib
Kousek za městem
po cestě kolem rozbitého krmelce
(kam ještě v zimě - ze zvyku - přicházejí srnky
pro kaštany a slano na jazyku)
a svatého obrázku na jedlové kůře
(kdosi tam dvěma hřebíky
přibil plastovou růži)
je louka
půlená pěšinou
--- jak nebe bílou jizvou
po letadle
--- jak den dvanácti údery
do mosazi
Jednou tě tam vezmu
a třeba to nebude hned zjara
a třeba od východu půjdou mraky
Přesto bude znovu k divení
že je na světě místo tak prosté
jak výdech do flétny
jak otisk dětské ruky v čerstvém sněhu
Jednou tě tam vezmu
Vzduch bude vonět jako nikdy předtím
A půjdeme
docela
pomalu