Síla obrazotvornosti v tvorbě malíře a grafika Milana Nestrojila
Nestrojilova díla nejsou prvoplánově líbivá, přesto jeho žďárská výstava stojí za návštěvu.
Příspěvková organizace Kultura Žďár připravila do výstavní síně Staré radnice ve Žďáru nad Sázavou výběrovou přehlídku z převážně nové tvorby Milana Nestrojila (nar. 1947).
Autor vystudoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde obhájil titul doktora přírodních věd, později absolvoval semináře v brněnské Škole výtvarného myšlení vedené legendárním historikem umění Igorem Zhořem. Věnuje se kresbě, malbě, grafice a koláži.
Tvorba otevřená poučenému vnímateli
Výstava představuje čtyři desítky prací - nové (2010-2012) kresby a kresby spojené s koláží, k tomu úzký výběr starších obrazů. V převážné míře jsou Nestrojilovým východiskem elementy z poznaného světa, zejména krajiny. Základním rysem je tu však autorova výrazná korekce související s osobitým podáním, naprostou absencí zájmu cokoli věcně vypovídat a naopak s celistvým zájmem výtvarnými prostředky povědět o tom, jak na reálný svět reaguje výtvarníkova citlivost, a zejména, jak se jej chápe jeho silná obrazotvornost. Tyto skutečnosti otevírají Nestrojilovu tvorbu poučenému vnímateli. Příznivci "líbezných obrázků ze světa lidí a přírody" nenajdou v ní nic k uspokojení.
Tajemství návratů v nezávislých obrazech
"Vykladači obrazů jsou škůdci umění," prohlásil před sedmi desítkami let americký abstraktní malíř Jackson Pollock. Nechystám se tedy Nestrojilova díla vysvětlovat. Ovšem pro návštěvníka výstavy, který se s nimi potkává ponejprv a jemuž se ani nedostane do ruky katalog se zasvěceným textem od Josefa Chalupy, ředitele Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, měl bych, myslím si, povědět alespoň toto:
Nestrojilovo nazírání světa do značné míry určuje přírodovědecké vzdělání. V onom nazírání nemůže nemít též závažnou roli přes čtyřicet let posilované a korigované výtvarné cítění. Jeho užitečným úsekem je zprvu objevný, později v horizontálním čase plynoucí obdiv k malíři Mikuláši Medkovi, malíři a sochaři Lubomíru Kressovi a výtvarníkovi Ladislavu Novákovi (se druhým a třetím jmenovaným ho pojilo léta trvající přátelství).
Nestrojilův umělecký profil je tedy velmi specifickým sdružením vědeckého a intuitivního. Takže např. v cyklu kreseb sépií (někdy s akrylem a koláží), jímž v mentálních návratech "opatrně ozřejmuje" tajemství "inspirací z cest" (Řecko, Itálie), jde v každém čísle o zcela nezávislý obraz, nikoliv o sjednání byťsi nejmenší místně spojité věcné informace.
Monstrance a kosmická témata
Podobně je tomu u dvou malých děl s názvem Monstrance (2004 a 2005, koláž a sépie). Tyto monstrance nejsou, a z povahy úhrnné Nestrojilovy tvůrčí koncepce být ani nemohou, nositelkami přímého sdělení. Nejsou faktickou ozdobnou schránkou k uctívání hostií, jíž je možné po způsobu praktikování víry se klanět, ale mají její výtvarně osobitě sjednaný druhotný profil.
A jistě stejná má být vnímatelská (u někoho třeba jen divácká) recepce obrazů s kosmickou tematikou (Divná planeta I, Divná planeta II, Dvě planety, Dvojhvězda). Není tu nic, co by ukazovalo na exaktní zaujetí bezkonečností galaktického prostoru. Avšak pojí se tu do přesvědčivě nadrealistických tvarů síla podnětů se silou autorovy obrazotvornosti.
Tyto mé subjektivní aspekty nejsou návodem ke čtení vystavených děl, ale třeba jen vágním zprostředkovatelem eventuální orientace. Mají cíl i v popularizaci Nestrojilovy tvorby, vlastně výtvarného umění vůbec. Když je na tom umění v této zemi tak zle, jak je, popularizaci zasluhuje měrou z nejvydatnějších.
Milan Nestrojil: Koláže, kresby, obrazy, Stará radnice, Žďár nad Sázavou. Výstava je přístupná kromě pondělků od 7. do 28. listopadu 2012.