Téma Domov

Na krajině (nám) záleží

Foto Tomáš Koloc.

V posledních letech stoupá povědomí o špatném stavu české a moravské krajiny a v posledních měsících vznikly nejméně dvě dobře promyšlené petice žádající nápravu. Za sedm týdnů budeme volit své zástupce do Evropského parlamentu, kteří s tím mohou docela hodně udělat.


Stav krajiny je dosti vágní pojem a nejvýstižnější vědecké ukazatele tohoto stavu jsou hodně složité a málo známé. Přesto se v posledních letech šíří nejen u citlivé a odborné, ale i docela široké veřejnosti povědomí o tom, že stav krajiny v ČR se zhoršuje rychleji než dříve, respektive už se zhoršil pod určitou „srozumitelnou“ mez.

Čím to asi je? Většina výše zmíněných ukazatelů, nakolik to můžeme posoudit, nevykazuje prudké zhoršení a některé nepřímé, například spotřeba pesticidů, se dokonce i trošinku zlepšují.


Nabízejí se zhruba tři faktory:


1) pokračující suburbanizace staví podél dálnic pořád další sklady a jiné haly; vilové čtvrti (to je v naprosté většině eufemismus) už zamořily nejen široké okolí Prahy a Brna, ale rostou na dohled a hlavně pohodlný dojezd – jistěže autem – od všech krajských a mnoha okresních měst. Nová zástavba, ač v absolutních číslech není z nejvážnějších problémů, je každopádně pro většinu obyvatel velmi viditelná, což je asi dobře.

2) přibývá studií (a metastudií, tedy jakýchsi souhrnů), které ukazují dosud málo známé, ale vlastně docela burcující trendy poklesu biologické rozmanitosti. Výjimečnou pozornost na sebe strhla studie úbytku biomasy (!) létajícího hmyzu v několika desítkách německých rezervací. Až o 75 % v letech 1989–2016 :-(. Nedávno, konkrétně 10. února 2019 byla pro změnu v časopisu Biological Conservation publikována globální metastudie, která z hlediska ohrožení a vymírání hmyzu došla k podobně varovným údajům. Že byly zčásti dezinterpretovány („hmyz do 100 let úplně vymře“) je menší škoda, než kdyby měly v záplavě nejrůznějších černých kronik její výsledky zapadnout. Rozhlasový komentář stálého spolupracovníka Kulturních novin Ivana Hoffmana snad aspoň trochu přispěje k tomu, abychom nezapomínali. Evropští ornitologové už dlouho sledují solidní a hlavně jednotnou metodikou početnost tzv. běžných druhů ptáků. Úbytek druhů vázaných na zemědělskou krajinu je vskutku varovný, a to zejména když si uvědomíme, že zemědělství v EU je každoročně dotováno mnoha desítkami miliard eur (vloni 58 mld. €, tj. asi 1 450 miliard Kč) z veřejných prostředků.

3) právě v krajině se dosti názorně ukazují důsledky klimatické změny a zároveň má potenciál na nejrozsáhlejší a nejúčinnější opatření k adaptaci na změnu klimatu. Kapacita půdy zadržovat vodu je o několik řádů větší, než by mohly dokázat všechny technicky představitelné přehrady a rybníky. „Zadržení vody“ přitom není žádný abstraktní nebo jen technický pojem – jde o napojení pramenů, abychom parafrázovali titul knihy jednoho z prvních skutečných krajinných ekologů v českých zemích, Vladimíra Úlehly. Vydané v roce 1947, prosím. Přitom nejde jen o prameny, ale například i o lidské studny. Všem živáčkům včetně člověka navíc krajina pomůže zajistit snesitelné mikroklima. Leč co jsme s naší krajinou udělali za poslední století (v zásadě bez ohledu na společenské uspořádání, i když kolektivizace a odvodňování v době vlády KSČ napáchaly škody největší), velice poškodilo právě vododržnou a mikroklimatickou funkci.

Jestli uvedené tři faktory „nakypřily“ společenské vědomí dostatečně, můžeme sledovat na míře podpory dvou iniciativ, resp. petic, které se objevily krátce po sobě. Obě vycházejí z prostředí nevládních organizací a rovnou zdůrazněme, že se vyznačují vysokou profesionalitou – odbornou argumentací i volbou skutečně účinných požadavků. Vědci, kteří si naléhavost problému uvědomují, se sdružili v Platformě pro krajinu, jež si klade za cíl „přistoupit ke krajině komplexně: dát podnět jak pro zpracování politické vize vývoje a politiky a využívání krajiny, tak i pro zavedení smysluplných pravidel pro nakládání se zemědělskou půdou a jejím vodním režimem.“ Vcelku v duchu Evropské úmluvy o krajině razí inkluzívní, nikoliv elitářské heslo Krajina jsme my.

Česká společnost ornitologická v působivém dvojhlasu s Českomoravskou mysliveckou jednotou volá Vraťme život do krajiny. Mnoho ochránců přírody na myslivce dosud jaksi zahlíží (ne zcela bezdůvodně, ale jejich největší chybou je generalizace a zčásti zřejmě i předsudky) a myslivecké pro-ekologické proklamace nebere úplně vážně. Tento odstup se ale aspoň v tomto případě podařilo překonat, a tak v petičním výboru najdeme paritně dva vysoce postavené myslivecké činovníky a vedle nich ředitele České společnosti ornitologické a zemědělského specialistu téže organizace. Petice je adresovaná ministru zemědělství Miroslavu Tomanovi a v souhrnu ho žádá, aby se „z titulu své funkce zasadil o zdravé zemědělství v naší zemi a v celé Evropě“.

Zmínka o Evropě není náhodná ani jen rétorická. V současné době se na úrovni EU a zároveň ve všech členských státech chystá nová Společná zemědělská politika (EU), jedna z mála politik vyhrazených pro unijní úroveň, která do značné míry ovlivní další vývoj nejen české krajiny.

Dvě sady požadavků se pak logicky týkají jednak Společné zemědělské politiky v letech 2021–2027, jednak nastavení podmínek zemědělských subvencí v ČR, které lze prosazovat prakticky ihned.

Ministr má jménem české vlády prosazovat,

· aby 50 % prostředků z I. i z II. pilíře Společné zemědělské politiky směřovalo na ochranu přírody a klimatu — jen tak dostanou hospodařící subjekty a vlastníci půdy jasný signál, kam směřovat své hospodaření,

· aby 15 miliard € ročně bylo již na evropské úrovni určeno výhradně na ochranu živé přírody, tj. na hospodaření podporující ohrožené druhy organismů a cenné biotopy,

· aby každý, kdo čerpá prostředky ze Společné zemědělské politiky, důsledně dodržoval environmentální legislativu (včetně předpisů týkajících se ochrany přírody, půdy, vody) a aby v tomto směru existovala odpovídající kontrola s jasnými a důraznými sankcemi.

Dále má zajistit takové nastavení zemědělských subvencí, které bude brát v úvahu proměnlivé místní potřeby a podmínky a které povede k:

· vytvoření přírodních prvků na alespoň 10 % zemědělských ploch ve všech typech krajiny, které budou bez použití chemických přípravků sloužit jako útočiště zvěře, ptáků, hmyzu (opylovačů) i původních planých rostlin,

· cílenému zlepšení podmínek pro vzácné a mizející druhy organismů zemědělské krajiny,

· dlouhodobému zachování kvality zemědělské půdy, se zvláštním zřetelem na zvýšení množství vody zadržované v půdě,

· zmenšení souvislých ploch jedné plodiny na nejvýše 20 ha a k rozčlenění větších lánů cestami, biopásy, alejemi, větrolamy a dalšími prvky rozptýlené zeleně, včetně účinných protierozních opatření.

Tato internetová petice, otevřená k podpoře koncem listopadu 2018, nasbírala k datu psaní tohoto článku (6. dubna 2019) 24 459 „podpisů“.

Východiskem iniciátorů petice Vraťme život do krajiny je prvotně zájem o ptactvo a zvěř. Naproti tomu spolek Ekodomov se věnuje soustavné podpoře kompostování a jde na to tedy takřka od země, přesně řečeno od půdy. Jeho iniciativa nese název Voda pro každého a jak záhy uvidíte, s předchozí peticí má mnoho společného.

Navzdory podobnému názvu je dobré neplést si tuto iniciativu s Vodou pro všechny, což je (i) studentský projekt Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, zaměřený přeci jen víc na formu než na obsah, (ii) soutěž pro děti, kterou pořádá, ehm, Ministerstvo zemědělství, a konečně (iii) knížka z roku 2006 o vodním hospodářství.

Východiska iniciativy Voda pro každého jsou vzácně přehledně uvedena hned na úvodní webové stránce:

Máme problém – Krajina vysychá, ve studních jsou hnojiva a pesticidy, mizí opylovači (správněji opylovatelé, pozn. JG), ptáci a drobná zvěř.

Co se stalo? – Dotační podmínky umožňují nekvalitní péči o půdu a krajinu. V půdě chybí organická hmota a humus a 7 % farem hospodaří na 65 % půdy.

Je tu řešení – Požadovat nastavení dotací ve prospěch péče o půdu, krajinu a vodu v půdě. Podporovat návrat organické hmoty do půdy. Motivovat k odpovědnému zemědělskému podnikání.

Podobně systematicky je pojata nabídka aktivity… pro každého:

· Podepište petici předsedovi vlády

· Podepište petici ministru zemědělství

· Najděte si svého poslance, máme pro něj e-mail

· Informujte svého starostu

· Pošlete osobní e-maily přátelům

· Zapojte se do propagace na sociálních sítích, sdílejte, lajkujte

· Připojte se ke smysluplné podpoře

· Vytvořte vlastní kampaň

· Navrhněte vylepšení komunikace


Každá z položek i každé východisko mají hypertextový odkaz na podrobnosti. Peticí ministru zemědělství je míněna nám již známá Vraťme život do krajiny (což považujeme za projev ne úplně běžné kolegiality) a od samotného premiéra chtějí autoři následující:

· Podporovat výrobu a využívání kompostů, pěstování zeleného hnojení a aplikaci statkových hnojiv na úkor průmyslových hnojiv.

· Podporovat systémy integrované produkce a ochrany rostlin, které přirozeným způsobem chrání rostliny a snižují spotřebu postřiků na ochranu rostlin (pesticidů).

· Podporovat práci s půdou a investice do půdy (meziplodiny, podsevy, bilanční hnojení, střídání a množství plodin) prostřednictvím systému hodnocení (bonifikace / bodový systém) na podporu „zdraví půdy“ s cílem zachovat život v půdě, podpořit rozvoj mikroorganismů a stabilitu půdní struktury, včetně sledování množství a poměrů živin na zemědělských pozemcích.

· Nastavit pravidla pro omezení velikosti půdních bloků pro pěstování jedné plodiny podle místních podmínek na 20–40 ha.

· Podporovat tvorbu a údržbu malých vodních ploch a údržbu vodotečí.

· Podporovat tvorbu krajinných prvků a rozvoj agrolesnictví.

· Při nastavování ekonomických nástrojů a hodnocení přínosů a dopadů započítávat všechny externality.

· Zavést systematickou podporu vzdělávání na všech úrovních a výměnu zkušeností se špičkovými pracovišti ve světě pro vzdělávání expertů.

Tato petice má zatím jen 184 podpisů. Iniciátor Tomáš Hodek hledá další spojence a nachází je snáze mezi vědci, publicisty a aktivisty než mezi samotnými zemědělci.

Občanstvo či spíše obyvatelstvo ČR bude mít brzy příležitost ovlivnit stav české krajiny sice poněkud nepřímým, ale zato známým až konvenčním nástrojem – volebním lístkem. Jak píšeme výše, velký význam pro krajinu (a půdu a ptactvo a motýly a vodu atd.) má podoba Společné zemědělské politiky (Evropské unie). O ní do značné míry rozhodnou květnové volby do Evropského parlamentu. Mimochodem, všimněte se, že autoři petic se nevysilují v mediálně a politicky vděčných sporech o tzv. zastropování plateb pro jednotlivé podniky. Jiné parametry jsou důležitější, ale samotná orientace v navržených předpisech vyžaduje přípravu a zkušenost. Požadavky, o kterých tu píšeme, jsou ovšem korektně formulované a podle současného stavu poznání opravdu mohou pomoci. Autoři petic si naši důvěru zaslouží. Strany kandidující do Evropského parlamentu vesměs ještě nepředstavily své volební programy, takže prozatím jen stručně okomentujeme známé kandidátní listiny. Možná je to trochu paradox, ale plně souhlasíme s expertkou Agrární komory ČR, že právě nyní, těsně před volbami, bychom měli „mnohem více vnímat kandidáty na europoslance a jejich programy pro oblast zemědělství a venkova.“ Jedničkou u sociálních demokratů je Pavel Poc, jehož osobní zásluhy jsou nesporné, ale je otázka, nakolik bude loajální k většině ve své frakci. Na druhém místě kandidátky KSČM – Česká levice společně! je Andrej Bóna, kterého můžeme označit za určitou naději v dané věci. Podobně jako Pavel Poc je na tom trojka občanských demokratů poslankyně Veronika Vrecionová. Skutečnou hvězdou z hlediska předmětu tohoto článku je profesor Jakub Hruška, na společné kandidátce TOP 09, STAN, Zelených a dalších menších stran je ovšem až na patnáctém místě. Lze ale očekávat, že například i Radim Sršeň či zástupci Strany zelených Petr Štěpánek a Karolína Žákovská na téže kandidátní listině by v Evropském parlamentu působili v zájmu návratu života do české krajiny.