O psech a lidech v brněnských Žabovřeskách
Máme vodicího psa. Jmenuje se Bols. Je to kříženec labradorského retrívra a vlčáka a je v důchodu. Po svém 10. roce už měl těžké služby dost, a tak jeho předchozí slepá paní dostala psa nového. Bolse nám dovezla paní Dvořáková ze Školy pro výcvik vodicích psů. Škola se nachází na Kamenomlýnské ulici a sousedí se školou pro nevidomé a slabozraké děti. Dobré sousedství.
Vodicí pes je viditelně označený a nemusí nosit koš, aby se mohl se svým člověkem lépe dorozumívat. Poslouchá na slovo a nenapadá lidi ani cizí psy – naopak má je rád.
Protože Bols nebyl za svůj dlouhý život ve službách člověka na koš zvyklý, nesnáší ho. (Ne nadarmo se říká „starého psa novým kouskům nenaučíš“.) Když běhá bez vodítka, na kterém naopak celý život chodil, je šťastný. Uši mu plácají a konečně je volný (aspoň v rámci možností, jež skýtá městské venčení).
Nedávno jsme spolu šli večer na procházku. Na volno, tedy bez vodítka, a bez koše. Protože můj čas je velmi vzácný, při procházce jsem telefonovala. Volala jsem jednomu velmi nešťastnému mladému muži, který potřeboval mou podporu. S Bolsem jsme zahnuli z Bráfovy vlevo a vtom jsem si uvědomila, že za námi zahýbá policejní auto. Bols se ovšem, jak je jeho špatným zvykem, rozběhl pod balkony, aby zjistil, co dobrého tam „hodní“ lidé zase pohodili. S mobilem na uchu jsem se pustila za ním. Auto s hlídkou pokračovalo v jízdě, zabočilo k Fanderlíkově a za školkou zastavilo. Po příčné cestičce se ke mně vydal policista v černém a zrovna když jsem říkala volanému, že musím připnout Bolse na vodítko, hlídkující se do mě pustil: „Paní, psa musíte mít na vodítku nebo musí mít koš, i když k vám nejde hlídka!“ Pokusila jsem ho obměkčit tvrzením, že Bols je vodicí pes v důchodu a není na koš zvyklý, ale nedal se: „Na tom nezáleží, musí mít vodítko nebo koš. Jinak by to bylo za pokutu až do 10 000 korun. Pro dnešek to vyřešíme domluvou.“ A zvýšeným hlasem dodal: „Rozumíme si?“ Přikývla jsem. Co mi taky zbývalo...
Dobrá zpráva na závěr: Bols nosí koš. Ne ovšem kvůli policistům, ale proto, že zhltl kus rybí kůže a kostry, kterou nám nějaká „dobrá duše“ na Vánoce přehodila přes plot. Několik dní zvracel a měl průjem. Vařila jsem rýži, sháněla staré rohlíky, několikrát za noc jsme ho pouštěli na zahradu, a když mu bylo líp, při procházce sežral pod kterýmsi balkonem nějakou „fuj věc“ a vše začalo nanovo. Nakonec mi poradila vlídná prodavačka v Bille a dokonce mi donesla své černé uhlí. Druhý den začalo být Bolsovi konečně dobře. Nosí koš a jakmile se zastavím, šťouchá do mě. Když mu na konci procházky koš konečně sundám, tře si tlapkami zuřivě tlamu.
A ještě jedna připomínka – prosím všechny nejen v Žabovřeskách, aby neházeli pod balkony a do trávníků jídlo (narazili jsme už na chleba, topinky, rohlíky, kuřecí a jiné kosti, plesnivé uzené maso, vařenou červenou čočku a další „pochoutky“). Neměli by ho žrát ani psi, ani zobat ptáci. Škodí jim to.
Leden 2019
P.S: Proč kříženec? Paní Dvořáková nám vysvětlila, že jde o záměrné křížení, pro vodicí psy vhodné: jsou hodní jako retrívři a chytří jako vlčáci.