Kultura a umění Věda,Kultura

Přechody přes neviditelné hranice

Foto Jiří Plocek

Píšu tuto stručnou úvahu o novém vydání klasické práce o rituálech v době, kdy sám zažívám rituální praxi par excellence: Křtíme syna mé dcery. Tato skutečnost, jejíž vážnost i působivost v našem příbuzenském a spřáteleném kruhu zakouším, je dokladem toho, jakou důležitou roli rituály hrají v životě lidí a jejich společenství. A zvláště pak rituály přechodové, tedy ty, které se obecně vztahují k nejrůznějším přechodům z jednoho stavu do druhého, jež člověk ve svém životě zažívá. Změny jsou dány jak biologickým průběhem života jedince (narození, dětství, mládí, dospělost, stáří, smrt), dále jeho postupem ve společnosti (vzdělávání, profesní kariéra), přechody mezi jednotlivými třídami či sociálními vrstvami, tak přírodními a kosmickými cykly (průběh dne, roku – liturgického, zemědělského atd.).

Na tuto obrovskou skupinu rituálů zaznamenaných po celém světě upřel pozornost van Gennep a snažil se najít zákonitosti v jejich provádění a struktuře. Jeho dílo Přechodové rituály bylo ve své díle přelomové, i když autor zrovna nebyl ve Francii prorokem. Rozcházel se v řadě východisek s vládnoucím směrem v sociologii, jehož představitelem byl „otec“ francouzské sociologie Émile Durkheim. Kvůli tomu se van Gennepovi nepodařilo za celý život získat adekvátní odborné místo, v němž by mohl rozvíjet slibně započaté etnologické a religionistické bádání a nakonec skončil u folkloristických studií francouzských regionů. To však neumenšuje význam jeho zakladatelské knihy, jejíž věhlas podpořili svou životní prací významní religionisté Victor Turner a Mircea Eliade.

Pro člověka dnešní doby je stěží pochopitelné, jakým způsobem musel ke své práci přistupovat van Gennep v době kolem přelomu 19. a 20. století, kdy neexistoval internet a rychlé komunikační sítě. Jeho zhruba sto padesáti stránková práce – neobyčejně hutný a informačně nabitý text – je doplněna čtyřiačtyřiceti stránkovou bibliografií. Teoretická východiska – například definice tří fází přechodového rituálu: odloučení (preliminalita), pomezí (liminalita, práh), přijetí (postliminalita) – jsou ilustrována pestrým souborem konkrétních příkladů z nejrůznějších kultur z celého světa.

Nebudu nyní podrobněji rozebírat obsah knihy, kterou doporučují k přečtení každému zájemci o hlubší pochopení rituální struktury, která je skryta za lidským životem – a to jak v minulosti, tak i v současnosti. Sám jsem si uvědomil, jak zjevné a působivé jsou ty dílčí etapy v průběhu rituálu při křtu: Nejdříve se dítě (za nějž úkony dělají rodiče, kteří převzali prvotní odpovědnost za vykročení svého dítěte do světa víry), popř. dospělý, odloučí od původního stavu zřeknutím se zla. Pomezí je charakterizováno potřením olejem, který má zabránit nečistým silám ve snahách o opětné uchopení a přemožení adepta nového života. Přijetí je nejdříve charakterizováno přiznáním se k Bohu, Kristu a církvi a následně pokropením vodou, což symbolizuje znovuzrození. Bílá křestní rouška zastupuje čistý bílý oděv, do něhož se odívá „nový“ člověk nastupující cestu Světla – ta je charakterizována zapálením svíčky od velké kostelní svíce, paškálu.

Van Gennep ve své práci naznačil některá omezení své teorie – například, že ne vždy musí všechny fáze být stejně důležité či propracované. Ale s odstupem doby lze říci, že položil jeden ze základních kamenů pro uvažování o neviditelné struktuře lidského bytí, k níž rituály nepochybně patří. Další otázkou je pochopitelně i to, nakolik rituály vnitřně přijímáme, vědomě žijeme, a nakolik se jejich potřeba projevuje nevědomě a v roztodivných souvislostech (tajné společnosti, specifické až patologické sociální skupiny atd.). Ale to už je otázka pro další podrobnou úvahu.

Poslední odstavec van Gennepovy práce, kde autor opouští přísně vědeckou pozici a dává pocítit svou hlubší inspiraci, je působivý, protože načrtává další perspektivu poznání: „A konečně u některých národů se řada lidských přechodů snoubí s přechody kosmickými, s oběhem planet a měsíčními fázemi. Spojovat etapy lidského života s etapami života živočišného a rostlinného a jakýmsi věšteckým tušením i s velkými rytmy Vesmíru je velkolepá myšlenka.“

Arnold van Gennep: Přechodové rituály. Přeložila Helena Beguivinová, Portál, Praha 2018.