Cestou za Moravskými hlasy
Na první půli roku 2019 je plánována příprava a vydání pokračování Moravských hlasů. Na prvním CD v roce 2017 se na nahrávkách zpěvů bez instrumentálního doprovodu sešlo kolem 120 zpěváků z jižní Moravy. Sbory, menší sestavy, jednotlivci. Druhé CD bude podobně mapovat tentokrát východní Moravu, především pak moravskoslovenské pomezí.
V roce 2017 jsem si předsevzal, že se pokusím zachytit fenomén moravské zpěvnosti, tedy především té z oblasti jihovýchodní Moravy. Tam žije tradiční kultura s velkou intenzitou, čehož symbolickým dokladem jsou velké folklorní slavnosti s desetitisícovými návštěvnostmi. To jsou samozřejmě jen pomyslné špičky ledovce. Regionální podhoubí je tvořeno stovkami sdružení nejrůznějšího typu – jsou to muziky, soubory, sbory. Děti se učí lidové písničky ve škole, zúčastňují se soutěží, mladí i staří zpívají na vesnických slavnostech i regionálních festivalech.
Původní záměr zachytit na jednom CD odraz tohoto rozsáhlého fenoménu nevyšel – shodou okolností jsem ve spolupráci s Jihomoravským krajem zacílil svůj dramaturgický záměr na jižní Moravu a bylo to dobře. Byla by to obrovská škoda, protože tolik krásných a zajímavých hlasů, tolik nádherných písní zhustit jen na jeden nosič by znamenalo přijmout příliš velká omezení. Podařilo se mi tehdy zachytit v čistě vokální podobě, tedy bez noty instrumentálního doprovodu, písně ve sborové podobě, v duetech, triu a v sólovém podání. Nejmladšímu zpěváčkovi byly tři roky, nejstaršímu sto tři. Písničky pocházely z Horňácka, Podluží, Kyjovska a Hanáckého Slovácka.
V první polovině letošního roku chci uskutečnit pokračování projektu Moravské hlasy – natočit výběr z hlasů východní Moravy, zhruba odpovídající teritoriu Zlínského kraje. Vedle výrazné oblasti Uherskohradišťska, jejímž symbolem jsou skvělé muziky typu Hradišťanu, chci putovat především oblastmi moravskoslovenského pomezí. Na jihu začít ve Strání, odkud pochází nepřekonatelná zpěvačka balad Vlasta Grycová, a postupovat přes Kopanice a valašský jih až na hranici valašsko-lašskou. Intimní balady budou střídat horské zpěvy – trávnice a halekačky, jež zpestřovaly lidem v minulosti práci v přírodě. Cestou se pochopitelně zastavím na Uherskobrodsku, kde v obcích Nivnice a Bánov působí pan učitel Vlastimil Ondra a kolem dokola jsou houfy krásně zpívajících dětí.
Pomalu začínám prozkoumávat terén. S některými staršími zpěváky natáčím i vzpomínky, které nám přibližují životní podmínky písně v dobách, které nám jsou sociálními i politickými poměry velmi vzdálené. A o to zajímavější.
Před Vánocemi jsem se vypravil do Velkých Karlovic natočit vzpomínky paní Bolfové (1930), rodilé Karlovjanky a neobyčejné zpěvačky. Nemusíme jezdit do Banátu či Albánie, abychom vstoupili do světa, který je nám, městským lidem, nepředstavitelný.
Paní Bolfové zemřela dva měsíce po narození maminka. Na zápal plic. Otec se odstěhoval z malého odloučeného hospodářství dolů do Karlovic a založil tam pilu. S ostatními sourozenci ji na samotě v kopcích vychovávala teta – kolem jen lesy a paseky. Malé děvčátko pásávalo dvě krávy, jejichž mléko živilo malé společenství. Aby jí neutekly do lesa, měla je uvázané na provaze, ten obtočený kolem sebe, a zpívala jim, aby je udržela v klidu.
Celý její život byla jen hrubá ruční práce a život v nejzazším koutě Valašska. Až v pozdějším věku chodila zpívat s karlovskými ženami do sboru. Noční návraty do svého odloučeného domova v horách absolvovala na mopedu. Donedávna, než spadla a zlomila si kyčel.
Od dětství chodívala pravidelně do kostela. Několik kilometrů pěšky. Milovala poutě, do Hrozenkova nebo na Hostýnek. Žádný rok nevynechala. Akorát letos ve svých osmaosmdesáti letech nebyla, protože její kamarádka, která ji v posledních letech brávala autem, byla nemocná.
Cesta k ní byla dobrodružná. V Karlovicích byl už sníh a my jsme se museli dostat hluboko do vzdáleného údolí, kde už nebyl posyp, jen nahrubo protažená cesta. V kuchyni mi mezi vzpomínkami paní Bolfová zazpívala krásnou píseň Vím zahrádku trněnú. Pevným, absolutně nepatetickým hlasem. „Už teho dechu nemám,“ hlesla nakonec. Ale má! A já doufám, že vedle zapsaných vzpomínek bude její zpěv i ozdobou mých nových Moravských hlasů.
Bližší informace o projektu Moravské hlasy, jakož i o způsobu, jak jej podpořit, lze nalézt na stránkách pisen-duse.webnode.cz