EU a ochrana přírody
Bývá zvykem si sem tam kopnout do EU, jak nás omezuje a co nám zase „oni“ vymysleli. V životním prostředí a ochraně přírody jsou ale evropské instituce k nezaplacení, protože státy střední a východní Evropy (kam bohužel stále vlastní vinou spadáme) jsou nastaveny na sebedestrukci. V poslední době většinu lidí spíše zajímá, jestli zdraží pivo, anebo jestli bude dost sněhu na lyžování. Přitom například krásná příroda v Bulharsku, kam jsme za totality jezdili do hor, je v ohrožení. A nejen tam.
Bulharské ministerstvo zemědělství a výživy deklarovalo už v roce 2012, že nejméně 10 % státních lesů bude chráněno jako původní přirozené lesy v soustavě Natura 2000. Tento úspěch byl výsledkem dlouhodobých výzkumů bulharských ekologických organizací, které zmapovaly i původní lesy. Organizace WWF a BirdLife pak navrhly k ochraně celou soustavu původních lesů v Bulharsku. O několik let později (v roce 2015) změnami vyhlášky bylo rozhodnuto zastavit všechny holoseče v lesích deklarovaných jako původní, s výjimkou případů, kdy jsou z více jak 50 % poškozené. Přesto na mnoha místech pokračovala těžba dřeva legálně i nelegálně dál. Evropská komise proto dne 22. července 2016 oznámila, že dává Bulharsko k Soudnímu dvoru EU pro jeho neschopnost zajistit ochranu unikátních biotopů a důležitých druhů v pohoří Rila.
Další nádherný kus evropské divočiny by mohl zmizet, pokud by se nezastavily komerční těžby dřeva. Moc nechybělo, a to, co se nepodařilo zničit komunistickému režimu pod vlajkou budování socialismu, málem padlo za oběť budování divokého kapitalismu! Nakonec bulharská státní lesní agentura ve spolupráci se státními lesy vypracovala konečný návrh, který byl podepsaný bulharským ministrem zemědělství a potravin 2. 11. 2016. Jedná se o největší krok v ochraně přírody v Bulharsku po vyhlášení tří bulharských národních parků. Celková plocha chráněných lesů je nyní více než 1091 km2. Jsou po celé zemi, od moře do vysokých horských poloh a zahrnují všechny typy lesních stanovišť soustavy Natura 2000. (zdroj: European Wilderness Society)
Také Česko čelí zatím předběžnému řízení ze strany EK ohledně neschopnosti zajistit ochranu některým evropsky významným lokalitám jako jsou Soutok-Podluží nebo Chřiby. Tato území byla identifikována jako takzvané evropsky významné lokality. Na zajištění jejich ochrany měla Česká republika šest let. Lhůta začala běžet 15. 1. 2008 a marně uplynula 15. 1. 2014. V případě Soutoku-Podluží (území kolem soutoku řek Moravy a Dyje) se vyhlášení zastavilo na nespecifikovaném odporu starostů některých obcí. Nyní se proces horko těžko opět rozbíhá. V případě Chřibů je to ještě bizarnější. Tam starostové neprotestovali, má se zde vyhlásit území o rozloze 192 km a nic se neděje. Proč jsou v tomhle případě orgány přírody nečinné, není vůbec jasné. Ale až ČR bude čelit pokutě, nastane velké divení.
Podobně je to s kompenzacemi ohledně budování jezů na Labi. Tam už se vláda rozhodla vysloveně podvádět, tak jak to dělalo Řecko s rozpočtem. A taky si myslí, že se na to nepřijde. O co jde? Česká vláda se rozhodla schválit jez u Děčína bez kompenzací, což je v rozporu s českými zákony a legislativou EU. Neproběhlo ani připomínkovací mezirezortní řízeni, takže se k návrhu nemohlo vyjádřit MŽP a její odborné organizace.
Ve Velké Británii došlo v minulém století k významné redukci přirozených biotopů, zejména v nížinných oblastech. Podstatný byl především úbytek lesa a odvodnění zemědělských pozemků. Přesto, že se od sedmdesátých let začal prosazovat v EU nový přístup k ochraně přírody a krajiny, Velká Británie na něj začala reagovat překvapivě pozdě – teprve po zakotvení konceptu ochrany biotopů v legislativě Evropské unie ve formě „Směrnice o stanovištích“. Následně UK čelilo několika procesům u Evropského soudního dvora pro záměr zlikvidovat některé ohrožené biotopy.
Typickým příkladem byl mokřad Lappel Bank v Kentském hrabství a záměr rozšířit obchodní přístav Sheerness na úkor tohoto mokřadu. Evropský soudní dvůr zde stanovil, že hranice území musí být stanovena výlučně na základě ornitologických a ekologických kritérií, nikoliv s ohledem na kritéria sociální a ekonomická. Dále konstatoval, že členský stát není oprávněn při výběru a vymezování hranic evropsky významných území brát ohled na hospodářské požadavky vytvářející obecný zájem a nadřazovat je obecnému zájmu reprezentovanému ekologickými cíli směrnice. Tento i ostatní spory britská koruna prohrála. Nyní se ochránci přírody oprávněně obávají, co nastane po vystoupení z EU.
Ochránci přírody jsou často investory (tzv. „divelotry“) obviňováni z úmyslného a zlovolného brzdění veřejně prospěšných staveb. Často jsou nařčeni z velmi bizarních aktivit, jako že vypouštějí zmije, sází stromy za svitu reflektorů, aby je přitom nikdo neviděl apod. Vrcholu dosáhla Klára Dostálová (ANO), ministryně pro místní rozvoj a poslankyně, které prohlásila: „Nesmí se stát, že se u stavebního řízení najednou objeví sysel nebo jiné chráněné zvíře a celé řízení se zruší. Dneska se prý syslové různě převážejí jen proto, aby se zabránilo výstavbě“.
Když je pak krajina zastavěna různými sklady, špatně trasovanými dálnicemi, sídelní kaší, jsou zase často obviňováni z toho, že se nedostatečně snažili těmto věcem zabránit (viz třeba zde). EU do toho díky zmíněné směrnici vnesla určitý řád a subjektivní dojmy je možno z větší části vyloučit. A díky evropským institucím je možno domáhat se spravedlivého řešení.
Evropská unie je všechno jiné než ideální nadstátní útvar. To nejhorší, co by se mohlo stát je, že bychom ji přestali kritizovat, a tedy upustili od snahy ji zlepšovat. Ale když se podíváme na Trumpovy Spojené státy, na Si Ťin-pchingovu Čínu, tak máme vlastně štěstí. Pojďme tedy společně kritizovat Evropskou unii, ale nekopejme do ní. Kopeme si do vlastní nohy.