Politická kultura na bodě nula. Odkud začít?
Chování ministra financí Miroslava Kalouska je dlouhodobě problematické. Kdo jen trochu sleduje záznamy ze schůzí Sněmovny, musí si všimnout častého přezíravého tónu, nadávek a dehonestací, jimiž jsou Kalouskovy vstupy charakterizovány. Začít polemický příspěvek tím, že protivníka ponížím osobním výpadem, je příznakem odborné slabosti, neřku-li lidské sprostoty.
Už se snad konečně jasně vyjevuje i těm, kteří reformám fandili, že Kalousek je jako reformátor státních financí dlouhodobě neúspěšný (viz výsledky za první pololetí letošního roku – DPH, schodek rozpočtu, dynamika ekonomiky) a že mystifikuje svými demagogickými výroky veřejnost. K tomu eskaluje k nepřijatelnosti i jeho chování jako politika a člověka. Agresivní napadání, nepatřičné telefonáty.
Jeho „vydupané dítě ze země“, TOP 09, zahájilo svou politickou existenci podivným činem – rozesláním fiktivní složenky k úhradě státního dluhu (za nějž nesl sám Kalousek svůj díl zodpovědnosti). To už tehdy naznačovalo zvláštně zvrácené, útočné uvažování. Když se teď konečně začíná rozkrývat podivné (nechci říci přímo zločinné) nastavení praxe hospodaření s veřejnými penězi v oblasti státních zakázek, ztrácí ministr nervy, protože ví, že je jedním z těch, kteří se na jejím etablování podíleli a kteří ji využívali, nebo přímo zneužívali. Neměli bychom zapomenout na jeho dlouho prosazovaný nápad – přestože je tak šetrný ministr – s obří ekologickou zakázkou pro jednu firmu v řádu mnoha desítek miliard. Ta nakonec ke štěstí nás všech neprošla, protože to už bylo asi i na otrlé vládní partnery příliš.
Ale nechci tu teď dále rozebírat ekonomicko-politické nešvary a hroší kůži Miroslava Kalouska. Jsou toho plné všechny ostatní noviny. Mně už dlouho leží na mysli jiná věc: Proč jsou občané tak tolerantní k arogantnímu, či dokonce hulvátskému jednání? A nemám tu na mysli jen politiku. Proč nerozlišují mezi argumentací věcnou a účelovými pseudoargumenty, či přímo podpásovkami, které svědčí o nekompetentnosti mluvčího? Dobré věci nemohou prosazovat nedobří lidé.
Reformy, jež zasahují celou společnost, nemohou dělat politici, kteří jsou hrubí a asociální. Miroslav Kalousek je hrubý člověk. Už z toho důvodu nemá ve Sněmovně co dělat. Proč nepřikládáme těmto podstatným věcem váhu? David Rath zmizel ze Sněmovny z určitých důvodů, které nekomentuju, ale jsem rád, že je pryč, především kvůli tomu, že to byl dryáčnický exhibicionista, nikoli zásadový a kulturní politik.
Je vůbec možné být kulturní v politice? Určitě je a je třeba nevzdat snahu o rozpoznání lidí, kteří takoví jsou nebo se k takovým vyvíjejí. Čtěme pozorně, jak diskutují, jak argumentují, jak jsou dlouhodobě konzistentní, jak zvládají mocenské konflikty. Jestli umějí přiznat chybu.
Je to práce drobná a trvalá, ale bez toho se nepohneme kupředu.
Někdy si také představuju, když tak vidím toho kterého politika, jestli bych s ním měl chuť jít na pivo a jako občan prodiskutovat jeho názory a vize. Se současným ministrem financí mne to nenapadá ani ve snu.