Kateřina Bolechová
Kateřina Bolechová (narozena 1966 v Českých Budějovicích) je zastoupena v antologiích a almanaších Cestou (Weles, Brno 2003), Nejlepší české básně 2010 (Host 2010 - editoři Miloslav Topinka a Jakub Řehák), Rapporti di errore (nakladatelství Mimesis, Milán 2010 - vybral a sestavil Petr Král, překlad Antonio Parente). V letech 2007−2009 byla členkou redakční rady časopisu pro současnou poezii Psí víno, kde jí také v edici Stůl vyšly dvě sbírky jako neprodejná příloha časopisu: Rozsvícenou baterkou do pusy (2007) a Antilopa v moři k majáku daleko má (2009). Obě sbírky vydaly v reedici eknihy Frobenius roku 2011. Kromě italštiny byly některé z jejích textů přeloženy do polštiny, slovinštiny a maďarštiny. Věnuje se také tvorbě koláží. Publikuje časopisecky a na internetu. Texty jsou z připravované sbírky, která by měla vyjít začátkem roku 2013. Webové stránky: katerinabolechova.webgarden.cz
OLYMPIJSKÝ ROK
Chtěla bych
olympijskou medaili
DNES
je večer myši
kolik druhů sýra
a jeden s kruhy
bez pentle
zase se nepověsím
LARSI BURTONE
Víš
dali mi umrtvující vložku do zubu
aby nerv…
prý za deset čtrnáct dní
a bolest
brání se
je kouskem mne
dívám se do cizích bytů
barevné obrázky blikají
zdánlivým klidem
A víš
seděla jsem v jednom baru
kdesi na Žižkově
a měla pocit
že konečně žiju
s každým nadechnutím
náhodně venčeného psa
A nevíš
stála jsem ve střevech
cizích hor
uprostřed ticha
všude sníh
ručička na bílém ciferníku
a bylo by tak jednoduché
zemřít tam
DO HÁJE
Jelení skok s nápisem
Odjezd směr Háje
přes sklo haly
sleduji svůj druh
jsem jedna z nich
zvíře
co pochybuje
SOCHY
Hlouček soch s diplomatkou v ruce
kousek odtud na náměstí stával Lenin
jednou mu kdosi nasadil ruksak na záda
Měníme sochy
jen oseklost městských holubů
je neměnná
Nach Brünn
V předsíni
dětské punčocháče
pata otočená do prstů
za ruku hračky
Utéct tak
ale kam posunout dětství
mé periferní fantazie
První zvíře
které jsem pochovala
kousek od vlečky
Oslí uši učebnice němčiny
Was mőchtest du ?
Ich mőchte nach Brünn
Hotel a Keplerovy zákony
to planety po elipse
Přijata
Konečně Brno
nad propáleným ubrusem
předčasné návraty
uskočit tramvaji
nádraží
labyrint světa
za vlakem katedrála
a křídla
to Ikaros smál se
smál se mi
Dnes
projít tak pěší zónou
někam dál za ubrus
kde oslí ucho
mé dávno zapomenuté němčiny
Ich mőchte nach Brünn
noch einmal
Bitte
S HOSTOVSKÝM V RYCHLÍKU
Kousek od Tábora
Sudoměřice
strom padlý na trolej
tenisky v březnovém sněhu
Egon Hostovský mi svěřuje
Ještě je komu umřít
VOJENSKÝ POLOBOTKY
Potkala jsem
kousek od zlatnictví
se slevou na briliantový prsteny
ženu starší
na nohou měla
starý vojenský polobotky
asi tak o dvě čísla větší
Když člověku
začnou otýkat nohy
projde naprosto klidně
okolo zlatnictví
se slevou na briliantový prsteny
ve starých vojenských polobotkách
* * *
A kdyby pod tramvaj
úleva v hrůze
ne my ne já
ne naše ne moje
to něčí
krev cizí
A přece teče
TAK TROCHU ANONYMNĚ
Na druhé straně zdi
vyprazdňuje močový měchýř
desítky let tyhle panely
Co vlastně vím?
Jen to
že naše moč
hraje stejně hlasitě
ŘEKA
Nad jezem
ženy pasou
obstarožní kozy
tachykardie
a záda opřená
o kamenný břeh
Žiju ještě?
STUDNA
Prchala jsem
před jeho stářím
odzbrojil mne
ledvinovým pásem
hlavu mi sklonil
voda tak blízko
a náhle i můj život
zvětšený lupou
ne jako tehdy
sotva jsem hleděla
přes okraj
ŘEČI
Zkus říct tomu o schod výš
že na jeho schodě smetí
a tomu o schod níž
že na jeho schodě prach
Pak projdi městem
dům od domu
uvidíš hlasy za záclonou
„To je ten co chlastá“