Svérázná zahrádka umění Miroslava Koupila
Experimentální poezie může být také výtvarným artefaktem, jak dokazuje nová jihlavská výstava.
V Jihlavě je několik míst, kam lze po celý rok zajít na výtvarnou výstavu. Vedle státní Oblastní galerie Vysočiny, která drží prim velikostí (dvě nemalé historické budovy v městském centru) a možnostmi koncepce proměnných výstav, jsou tu prostory o dost menší a pak ještě úplně malé. V souhrnu mohou poskytovat přitažlivou výstavní pestrost. K potěše skalních milovníků umění to občas opravdu dělají. Nelze ovšem pominout, co dnes platí u naší veřejnosti patrně na všech místech: Zvýšení zájmu o „bublinovou“ kulturu entertainmentu snížilo interes o cokoli mimo tuto oblast.
Specifickým výstavním interiérem je sál Violka Divadla Na Kopečku v jihlavské Psychiatrické léčebně. Nyní zde má výstavu středoškolský profesor češtiny Miroslav Koupil, básník, performer, renomovaný autor kaligramů. Jeho dosavadní tvůrčí cestu lze obrazně označit za svědomitou práci na svérázné zahrádce umění. Po cestičkách i v záhonech květin a zeleniny se pohybuje se znalostmi sémantiky, s citem pro grafický design a souhrnnou formu. Ve svém specifickém oboru je dnes naším čelným současným autorem.
Tradice i nové technologie
Zprvu se poučil u „otců zakladatelů“ Guillauma Apollinaira, Christiana Morgensterna a Ernsta Jandla. Navazuje i na tvorbu Vítězslava Nezvala, Emanuela Frynty, Jiřího Koláře a Josefa Hiršala. Zajímal se o hnutí Fluxus, které od počátku šedesátých let minulého století tvořila mezinárodní skupina umělců. Nové umění (antiumění pro všechny), které Fluxus konstituoval z principu tvůrčí svobody a v nesouhlasu s měšťáckou společností, mělo významného iniciátora v německém sochaři Josephu Beuysovi. Mladému Koupilovi byly jeho názory velice blízké, proto Beuyse privátně povýšil na svého nedotknutelného patrona a Beuysem proklamovanou hravost v umění uchopil ne pouze pro vlastní tvorbu, ale též pro pedagogickou práci.
Původní kaligramy jsou psány autorovou rukou nebo kolážované ze zlomků vystřižených textů. Z technického hlediska byla Koupilova práce zpočátku obdobná. Později přikročil k práci na personálním počítači. Sice si tím způsobil likvidační sebepoškození na autorském doteku textu, ale na straně druhé získal nové technické možnosti v textové a výtvarné konstrukci. Úspěšně hledá nové možnosti práce s lakonickým textem. Za viditelnou formální jednoduchostí se skrývá profesionální znalost jazyka (v oboru jazyka českého dosáhl doktorátu). A pro diváka a zároveň čtenáře je potěšující, že Koupilovy kaligramy jsou srozumitelné, že rouška jinotaje snadno padá. Koupilovy kaligramy jsou začasto koncentrovanými zprávami o člověku a jeho činech. Jedno z pravidel s tím spojených říká: Maximum informace na minimální ploše. Je tomu tak i v trojrozměrných kaligramech– objektech. Text mají rovněž na listu papíru a k němu se pojí aplikovaná předmětná část – sklenice, váleček na nudle a podobně.
Vedle kaligramu, historicky prozkoumané a popsané specifické formy, Koupil užívá ještě jednoho slovně-grafického prostředku. Sám jej přivedl na svět a dal mu název morseogram. Kořen je v Morseově abecedě. Její symboly, někdy ve spojení s písmeny latinské abecedy, Koupil sestavuje do malých obrazců. Většina z nich je však srozumitelných jen se znalostí Morseovy abecedy.
Od poloviny devadesátých let minulého století Koupil vydal vlastním nákladem jedenáct drobných sešitů kaligramů, morseogramů a experimentální poezie. Staly se předmětem sběratelského zájmu, na knihkupeckých pultech není ani nebyl žádný.
Miroslav Koupil: Kaligramy a morseogramy. Violka - Divadlo Na Kopečku, Brněnská 455/54, Jihlava, 10. září – 30. října 2012.