Dvě umělkyně v tomtéž čase na shodném místě
Dvojici výtvarnic, které společně vystavují v brněnské Galerii Ars, spojuje odvaha hledat nové výrazové prostředky.
Není třeba zkoumat jevy skrze genderové studie, abychom viděli důvod k přivítání přítomné výstavy v Galerii Ars v Brně. Představuje výběr z nové tvorby malířky Zdeny Höhmové a sklářky a sochařky Moniky Vosykové. Kolekce Höhmové, rozsahem větší, má originální titul Nová chemie, ta Vosykové se věcně jmenuje Vlnění. Obě kolekce zde spolu setrvávají v dobrém světle.
Nová chemie - důležitě nové obrazy
Dříve Höhmová podávala na plátnech individuálně viděné fragmenty krajin (podstatnější než sama krajina vždy byly klid, harmonie a snad až éteričnost), emocionálně cítěné skladby s neurčitými postavami a nefigurativní témata. Zjišťovala a posilovala, s myšlenkovou rovnováhou a s technickou virtuozitou, proporce své obrazotvornosti. S malířským projevem Höhmové se neslučuje obsahová, zejména pak formová strnulost. Každá nová představená kolekce proto přináší obrazy, které jsou důležitě nové v předmětu zkoumání a ověřování. Zejména pak jsou zde ony obrazy aktuálně definitivní. Stopa každého z nich je jako kdyby položena před stopu předcházející, krok za krokem…
Letos zjara poskytla rozhovor Petru Pivodovi, kurátoru Galerie Beseda v Ostravě. Je uveden v pěkném výstavním tisku. Na otázku, co způsobilo nynější změny v jejím malířském projevu, řekla: "Jít tak trochu proti sobě je dobrodružství, ale chce to odvahu. Zásadní témata máte uložena v podvědomí po celý život." A na dotaz stran nové chemie odpověděla: "Všechno je chemie. Život i smrt, vážná nemoc, přežití a vyrovnání se s bolestnou ztrátou. Je to restart organismu, způsobu života a myšlení po padesátce, když je vám to dopřáno. Když se nevzdáte a bojujete. Kdyby se nemuselo stárnout, úplně bych zapomněla na úvahu z mladých let, že chci začít jako klasik a později být divoká."
O "divokosti", či spíše o potřebě naprosté formové nespoutanosti a prudce živém koloritu, Höhmová hovořila už před deseti roky. Byla si jista, že tam dospěje. Nikoliv skokem, ale posunem, kontinuitou práce. Část kolekce uváděné teď v Galerii Ars je toho nepochybným svědectvím. Vystupuje touha po změně zasluhující obdiv. K plochám se vážou dynamické heterogenní linie, ubylo modře, přibyla sytá červeň. A obraz s názvem Trasy (2011, olej a kombinovaná technika, 100 × 100 cm) není analogický s ničím z dosavadní tvorby Höhmové. Je to malba bezmála gestická, s rytmickými údery štětců v plošné stavbě s jemnou barevností. Je to malba zcela osvobozená, taková, v níž už sotva záleží na umělcově racionální kontrole, neboť tvůrcem jsou čiré emoce. Novou chemií a souvisle předtím kategorickým utříděním položek "bylo" a "může být" si autorka otevřela sdostatek doširoka dveře k nadcházejícímu tvůrčímu období. Uvidíme, jak daleko bude od těch dveří na příští autorské výstavě.
Vlnění - sklo, sádra a bronz
Kolekce Moniky Vosykové má tři určující materiálové a druhové znaky - sklo, sádra, bronz a objekt, socha, reliéf. Ve skle nejčastěji formuje své záměry technologií lehaného skla (její umělecko-řemeslné a estetické eventuality spočívají ve formovém strukturování a ohýbání skleněných desek v peci). Komponuje jednodílné plastiky a vícedílné nefigurativní objekty. Inklinuje k jednoduché geometrii, k opakování tvarů, tedy k minimalismu. Jednoduchá forma ovšem nezmenšuje možnost vnímatelova procítění a optického zážitku. Spíše obé umocňuje čistotou proporcí a souladnou estetičností.
U Vosykové platí, co platí u Höhmové - s živou uměleckou prací se neslučuje strnulost. Okolo poloviny devadesátých let minulého století byla jejím tématem vertikální sochařská díla ze dřeva s aplikací skleněného prvku. V předešlých letech vícekrát úspěšně ukročila od teplého lehaného skla k chladnému závěsnému reliéfu z kombinovaných materiálů (sádra, provazy, pletivo, barvy). A v dalším rozšíření své kreativity se věnovala v lehaném skle a v sádře graficky svrchovaně čistému, opticky měkkému motivu vlny. Od komorní po monumentální dimenzi.
Galerie Ars přináší náležitý výběr ze všech aktuálně rozhojňovaných skupin tvory Moniky Vosykové. Nejfrekventovanější jsou minimalistické sochy z lehaného skla. Dál je tu sádrová vlna. Její mohutnost a bílý povrch zesilují účinek minimalistické sochy. V osamocení se nachází výtečná v reliéfu bohatá bronzová Páteř a stejně osamělý je závěsný abstraktní reliéf s lapidárním názvem Kompozice-Reliéf, ukazující (spolu s reliéfy vystavenými v minulých dnech ve Žďáru nad Sázavou) na šíři tematických a formových možností autorky v soustředěné tvorbě tohoto druhu. V dílčí koncepci jsou vystaveny také nové objekty z dřevotřísky. Materiálem jsou vůči ostatním exponátům cizí, ale prostorovým rozvrhem odpovídají autorčině minimalistickému zaměření.
Zdena Höhmová - Nová chemie, Monika Vosyková - Vlnění. Galerie Ars v Brně (Veselá 39), do 28. září. (www.galerie-ars.cz)