Co je očím (ne)viditelné
Pane faráři, jak vypadá a jakou barvu má blesk?
Otázka, kterou jsem dnes dostal na návštěvě u nevidomých dvojčat. Přemýšlím, kdy jsem se naposled při bouřce zastavil, abych se díval na blesky.
- Slyšela jsem, že je modrý. - doplňuje otázku druhá sestra.
- No, já si myslím, že je spíš bílý - odpovídám. - Je takový cik-cak a vede z nebe na zem.
- Jak cik-cak?
Uff! Připadám si jako Antoine de Saint-Exupéry v rozhovoru s Malým princem. Ze své vizuální paměti lovím přírodovědecký dokument National Geographic, kde byl několikanásobně zpomaleně zachycen vznik blesku.
- No, představte si, že z nebe sestupuje nepravidelný paprsek dolů na zem, aby hledal místo, kde se uzemní. Když najde takových míst více, tak se rozvětví. Někdy se dokonce stane, že mu ze země vyrazí naproti druhý paprsek.
- Víte, moje sestra se bouřky velmi bojí. Lekne se pokaždé, když zahřmí. Já jsem ale slyšela, že hřmění není nebezpečné.
- Máte pravdu, je to jen zvuk, který ten blesk doprovází. - souhlasím.
- Myslela jsem si to. To je jen ten zvuk, když na sebe narazí dva mraky.
- No to vůbec ne! - Přemýšlím, jak jim to vysvětlit. - Je to jako když dostanete ránu statickou elektřinou ze svetru, ale protože ten náboj je několikrát větší, tak i ten zvuk je mnohem silnější. Mimochodem, jaké jsou podle vás mraky na dotek?
- Jsou to takové nadýchané měkké bochánky. - vysvětlují mi.
- No to ne, je to jenom vodní pára. Jako když je venku mlha. - mylně se domnívám, že vědí, jak mlha vypadá. Nevědí.
- To máte jako páru nad hrncem, když se vaří voda. Taky si na ni nemůžete sáhnout.
- Máte pravdu, je velmi horká. Mraky jsou taky tak horké?
- No to ne. - tudy cesta nevede, pomyslím si a zkouším další přirovnání. - Normálně je vzduch neviditelný plyn, přes který vidíte vzdálené předměty. A když je mlha, tak je ve vzduchu ještě jiný plyn, vodní pára, ta je zase bílá. Podle toho, jak je mlha hustá, vidíte na kratší nebo delší vzdálenost. S tímto vysvětlením jsme všichni tři spokojeni a já jsem rád, že hodiny strávené u přírodovědeckých dokumentů nepřišly vniveč.
Dvojčata měla ještě spousty zvídavých otázek typu: Co se stane, když blesk udeří do auta nebo letadla, takže jsme se dostali i k principu Faradayovy klece.
— Při odchodu mě doprovázejí ke vchodu chodbami, kde nefunguje světlo a kde je naprostá tma.
- Víte, my ani nevíme, kde jsou vypínače. My je totiž nepotřebujeme. Ale nebojte se, pane faráři, my vás povedeme. Chytněte se nás. Za chvíli bude jeden schod, pak ještě dva…
Zažívám hodně zvláštní pocit, kdy musíte mít naprostou důvěru ve schopnosti dvou nevidomých žen. Odcházím s nevyřčenou otázkou, kdo koho dnešní večer vlastně obohatil. Až bude příště bouřka, zastavím se a budu tiše sledovat blesky.