Sic!
Politik je prý člověk, který má víc ženských hormonů, než je zapotřebí.
Můžu-li fejetonisticky předčasně zobecnit – už TGM tvrdil, že jedna z největších našich mentálních chyb je předčasné zobecňování –, pak plazení se lidu před dvěma společenskými „komoditami“: herectvem (+zpěváctvem) a politiky je jeho vlastností z nejtypičtějších. Trapně lid odvádějící od sebe sama – není řečeno nejšťastněji, ale snad se posuneme dál. Zatímco milovat herce a herečky – já se svou třináctiletou zkušeností kulisáka mám k této zálibě pochopitelně svoje výhrady – je v podstatě nevinná hra, pakliže nezbulvární, pakliže ve vašem mozku příliš „nezametastázuje“.
U každé lidské činnosti se měří nejen výkon, ale i váš charakter. Nikdy jsem nebyl stoupencem té liberální (?) teorie, že talent se nesrovnává s charakterem. Čili jsem dával přednost hercům a herečkám, pro něž nebyl kulisák obtížný škvor, pro něž byly maskérky a krejčové lidské bytosti.
Horší už je to pro nás pochopitelně s láskou k politikům. K těm většinou „zhubným“ (nikoliv zručným) soustružníkům frází. Ty zdánlivě potřebujeme víc. Protože jejich rozhodnutí nás postihují často nenávratně. Jenže… Jenže kdybychom se před nimi aspoň tak neplazili… Kdybychom se před nimi tak neposírali. Před těmi úředníky. A nic než úředníky. Ano, já vím, že ve fejetonu se to snadno říká…
Svého času jsem dělal korektora. S otcem korektorem jsme se střídali na směnách. Kolikrát jsem mu říkal ale: tato, netrap se s těmi rychlokvašenými komunistickými novináři, a nedávej jim tak do pořádku ty jejich často neumětelské texty. Budou na nás útočit sazeči, jak mají všechny ty tvoje úpravy luštit. Vždyť jedou na normy! Nedal si říct. A když ho popadl korektorský záchvat, tak se ty články červenaly, a já si to za otce schytával. Od těch znormovaných.
Ale jednu dobrou vlastnost otec měl: Zpochybňoval, zatrhával. Takže když nějaký takový pseudonovinář napsal, že JZD, které chová pět set kusů krav, si dává závazek, že k tomu a tomu výročí zvedne denní dojivost na 3 000 litrů, otec nelenil, vzal svoji červenou tužku a počítal a říkal: měli jsme doma krávu tuberačku a ta dávala jedenáct litrů mlíka denně. Co to maj za herky, který budou dávat k tomu výročí véřeséer těch litrů šest?!…
Kdysi jsem v italské televizi pozoroval hádku mezi Palestinci a poradcem generála Ariela Šarona. Na útok mladých Palestinců, kteří obviňovali Izrael ze záborů palestinské půdy, odpověděl jim ten poradce památnou větou: Z našeho punto di vista o žádné okupaci vaší půdy nemůže být řeč, my chceme mít jen takové území, jak je psáno v Bibli.
Nejsem takový znalec Bible, abych mohl ze sebe z fleku sypat, za kterého Samuela, Saula, Roboáma či Jarobeáma dosáhlo izraelské království největšího katastrálního úspěchu (nepředpokládám, že by měl ten poradce na mysli těžké začátky izraelských kmenů po exodu z Egypta), ale z pohledu obyč člověka žijícího ve 21. století se mně to zdá divné. Vždyť to by mohl medle přijít nějaký poradce současného mongolského předsedy vlády a poradit mu: Ve třináctém století za Čingischána a spol. se nám jako jediným podařilo dobýt Rusko – a díky zamrzlým řekám dokonce v zimě! A ocasy našich drobných koníků ozdobně vlály kdysi až na Moravě! Tam, kde krávy dávají 6 litrů mléka denně! Tak proč to nezopakovat?
Že je to absurdní? Je. Ale co chcete od politika (viz nadpis!)? Vždyť už plavčík Antonín Důra v nezapomenutelném podání herce Rudolfa Hrušínského, v nezapomenutelném Rozmarném létě Vladislava Vančury, říká přece své ženě Kateřině: „Osvojila jste si něco logiky, která mě odzbrojuje.“
P. S. Omlouvám se ženám i všem korektním, kteří se tak snaží… Jako třeba těm, co usilují, aby se v námořním muzeu v Londýně nepojmenovávala už loď „ona“ (she), ale by se jí říkalo „to“ (it). Sic!