Homér
Divný dny
Skoro tejden jsem nenapsal
ani jednu řádku.
A pořádně se rozchlastal,
to má bejt v pořádku?
Můj mozek zcela tupý jest,
dělá ze mne trosku.
Na podzim vidím kytky kvést,
vzpamatuj se mozku!
V noci mívám vidiny,
jsou to spíše haluze.
Vyvádím hovadiny,
patřím ke zdejší lůze.
Tupě koukám na pípu,
už mi škopek nesou!
Já jen zuby zaskřípu,
kde přátelé, kde jsou?
Skoro tejden jsem nenapsal
ani jeden řádek.
Ať odkopnou mě jako psa,
to jen pro pořádek.
…
Když se tak odhalím,
jsem člověk bez šance.
A jemné nuance byly mi cizí,
vždyť jsem stále v krizi
a navíc bez šance.
Dneska mě ukládaj
havrani do hrobu,
rukama rozkládaj
a řečněj o Bohu…
Když se tak otočím,
co jsem tu zanechal?
Mrtvoly bez očí
a kdekdo se mě bál.
Ve svý zemi cizí,
a až jednou zmizím,
nastane candrbál.
Království vran
Vešel jsem do království vran
a na hranicích padl.
Patolog řekl, k smrti uklován,
děsnej chaos tam vládl.
Hřívu mám jako hnízdo vraní,
ostatní vrány se mě straní.
Ačkoli všem kručí v břiše,
zřejmě patřím do jiné říše.
Vešel jsem kdysi do království vran,
na nebi vraní jízda.
Nebylo tam měst, chrámů či bran,
jenom rozpadlá hnízda.
Vraní království nemá krále,
klérus, vojáky a tak dále.
Ačkoli jsem se choval tiše,
nějakej špicl mě uslyšel.
Vešel jsem kdysi do království vran,
to učiní jen pizda.
Lovci vran kolem rozbili stan,
kulky nad hlavou hvízdaj…
Listopad
Začíná měsíc listopad,
ze všech měsíců nejhorší.
Jen abych cestou neupad,
nechci sousedy pohoršit.
Nastal čas ranních mrazíků
a neuslyšíš zpěvného ptáka.
Důchodci jen tak ze zvyku
oblékli černá saka.
Začíná měsíc listopad,
dnes je jeho den první.
A ty, co léto jsi měl rád,
do teplých krajin zdrhni.
Začínaj rána mlhavá,
kočky tulí se k teplu.
Bezdomovci posmrkávaj,
taky by brali betlu.
Začíná měsíc listopad,
hřbitovy ozáří svíce.
Poděkuj mrtvým nastokrát
a miluj je převelice…
Chodec
Chodím po okolí,
mé tělo mě bolí.
Bdí a já nevím proč –
v těle hryže červotoč.
Chodím po okolí,
celé tělo bolí.
Neudržím ani moč –
včera přijel kolotoč.
Já nemám rád světský,
holky maj snad hezký.
Hrajou karty, nevím oč
a radějí mi – pod vlak skoč.
Já nemám rád světský
a taky nevěstky.
Vždyť je to jedna svoloč,
kdo v pekle zapálí mi louč?
Chodím po okolí,
vypiji cokoli,
co obsahuje alkohol.
Bože, už mě do hrobu skol…
Homér, vlastním jménem Pavel Ambrož (1964-2011), byl básník brněnského undergroundu. V nakladatelství Dauphin vydal knihu Moruše (cypřiše). Básně pochází z nepublikované sbírky Divný dny.