Deset lží o Šumavě
Národní park Šumava (NPŠ) je stále předmětem zájmu médií, naposledy v souvislosti s odchodem jeho ředitele Jana Stráského. Kromě toho je stále zkreslována podstata problému. Přinášíme přehled tradovaných dezinformací.
Lež č. 1 – a největší: Nově vznikající oblasti divočiny na Šumavě nazývá exředitel Jan Stráský mrtvým uschlým lesem, zničeným kůrovcem: „Když jdu po Šumavě, tak někdy nevidím žádný zelený strom a to mě hrozně štve. Všude jsou jen suché stromy,“ uvedl třeba Stráský v článku Přemluvil mě prezident Klaus (Instinkt 18/2011, 5. května 2011). Soudný člověk, nepostižený zrakovou vadou, ale musí vidět, že se mezi suchými stromy rodí nový les (viz fotografie).
Lež č. 2: Vedení parku o svém „mrtvém lese“ tvrdí, že negativně zasahuje do života tetřevů a naznačuje, že se těmto chráněným ptákům v rodícím se novém lese lépe nedaří: „Pokud odumře stromové patro, změní se teplotní a vlhkostní podmínky, s těmi mizí mšice, následně mravenci a ve finále to má negativní dopad na tetřeva,“ tvrdí náměstek Jiří Mánek v komentáři ke studii, která to údajně dokazuje. Tyto argumenty lze dohledat v článku mluvčího NPŠ Pavla Pechouška Tetřev hlušec a jeho realita v Národním parku Šumava (www.npsumava.cz, sekce Aktuality). Ve skutečnosti je tomu naopak. Dokázali to němečtí vědci na přednášce 7. prosince 2011 na České zemědělské univerzitě v Praze (video.czu.cz/FLD/svoboda/).
Lež č. 3: Stráský chce na Šumavě megalomansky rozšiřovat síť turistických stezek, a to i na územích spadajících do evropského systému ochrany Natura 2000, a opustit tak evropský standard národních parků. V prvním svém návrhu dokonce usiloval o 94 nových úseků v délce téměř 140 kilometrů. Protože u českých odborníků neuspěl, nechal vytvořit kontroverzní studii, která údajně dokazuje, že tetřevům turistický ruch nevadí. „Při výzkumu jsme sledovali mj. vzdálenosti výskytu tetřeva od turistických stezek. Ve čtyřiceti procentech případů se tetřev vyskytoval blíže než tři sta metrů od trasy, výletníci ho tedy mohli běžně spatřit. Tetřeva neplašili, což vyplývá z toho, že se na tato místa znovu vracel,“ vyjádřil se ke studii Jiří Mánek v článku Turisté chráněného tetřeva na Šumavě neohrožují. Mohli by se vydat na nové stezky (IHNED.cz, 20. března 2012). Na studii reagoval Jörg Müller, vedoucí výzkumu a dokumentace správy Bavorského lesa: „Na základě více než 2200 dokladů o výskytu tetřeva bylo možné prokázat, že tlak turismu vede k vytlačování ptáků z příhodných stanovišť.“ Studie bavorského parku rovněž dokládá vyšší stresové zatížení při intenzivní těžbě dřeva.
Lež č 4: Ředitel instituce, která má ze zákona mimo jiné provádět ekologickou výchovu, dehonestuje parková informační centra. V článku Konec kůrovcového experimentu na Šumavě? (Učitelské noviny 16/2011) Stráský uvádí: „Informační centra budou pro školy asi nejzajímavější. Radost z nich však nemám. Ekologové totiž v těchto centrech naši mládež vyučují jen zelenou ideologii. – Ve skutečnosti informační střediska pouze informují o všeobecně známých přírodních pochodech a se šířením zelené ideologie mají společného asi tolik co centra sociálních služeb se sociálnědemokratickou teorií. Sami se snadno přesvědčíte na www.npsumava.cz/cz/1091/sekce/informacni-strediska/.
Lež č. 5: „Soud v Plzni konstatoval, že blokáda byla nelegální, Hnutí Duha musí skončit s blokádou a na Šumavě se může kácet.“ Tolik mluvčí NPŠ Pechoušek. Pravda je právě opačná: Na základě rozsudku plzeňského soudu už je jasné, že zásah policie na Ptačím potoce na Šumavě, prováděný na žádost Stráského, byl nelegální. Prezidium Policie České republiky sice podalo kasační stížnost, ale ta nemá odkladný účinek. Rozhodnutí soudu je tedy platné a pravomocné (issuu.com/hnuti_duha/docs/rozhodnuti_ks_plzen_57a66-2011). Duha podle Stráského organizovala blokádu, i když jí to soud zakázal: „Pokud někdo bude ohrožovat vlastní bezpečnost v označeném prostoru, zavoláme policii, aby zjednala pořádek. Metody Hnutí Duha jsou nepřípustné a my se jim musíme bránit.“ To je citace z článku Ráno se vrátíme, vzkazují aktivisté blokující kácení (Aktuálně.cz, 15. července 2011).
Ve skutečnosti Hnutí Duha dodrželo předběžné opatření soudu a od okamžiku doručení začalo blokádu organizovat neformální seskupení občanů, v dané chvíli ho vedli Jan Piňos a Mojmír Vlašín.
Lež č. 6: Stráský tvrdil, že pro zásahy nepotřebuje výjimku: „Musíme se zamyslet nad krizovým plánem, který po určitou dobu a na určitých místech nebude vůbec brát vážně zákon o ochraně přírody a bude vycházet z lesního zákona a z obrany proti kůrovci, která je obsažena v lesním zákoně.“ Tato citace pochází z článku Kůrovec je milé zvířátko, ale už nám nesmí škodit (Právo, 15. února 2011).
Ve skutečnosti výjimky potřeboval, ale neměl je. V závěrečném stanovisku ze dne 29. června 2012 (citováno dle ekolist.cz, 29. června 2012) to uvádí veřejný ochránce práv: „Správa NP a CHKO Šumava nedisponovala v době kácení kůrovcem napadených stromů souhlasem k zásahům proti škůdcům, podle kterého bylo možno v lokalitě Na Ztraceném postupovat. Správa NP a CHKO Šumava nedisponovala v rozhodné době ani dalšími výjimkami ze zakázaných činností v národních parcích dle zákona o ochraně přírody a krajiny.“
Lež č. 7: Vedení NPŠ se snaží namluvit veřejnosti, že je lokalita Na Ztraceném nevýznamná. „Oblast Na Ztraceném, kterou blokáda sveřepě nazývá Ptačí potok, je nepůvodní bezcenný hospodářský les,“ tvrdil Jiří Mánek (www.npsumava.cz/cz/5654/8616/clanek/). Podle biomonitoringu, který prováděla sama Správa NPŠ, nemůže jít jen o umělou výsadbu a les je převážně přirozený (ekolist.cz/cz/ekolist/mesicni-souhrn/pavel-hubeny-a-pavla-cizkova-lesy-na-ptacim-potoce-jedny-z-mnoha-na-sumave). „Lokalita Na Ztraceném je součástí území Natura 2000. Tato oblast třtinových, rašelinných a podmáčených smrčin je preferovaným stanovištěm, mimo jiných druhů, také tetřeva hlušce. Kácení stromů může ovlivnit biotopy těchto druhů. Ke kácení stromů v této oblasti je proto nutné písemné stanovisko orgánu ochrany přírody, zda plánované činnosti mohou samostatně či ve spojení s jinými záměry i koncepty mít vliv na předmět ochrany Natura 2000. Takovýmto stanoviskem Správa NP a CHKO Šumava v době kácení stromů v lokalitě Na Ztraceném nedisponovala.“ Viz výše stanovisko ombudsmana.
Lež č. 8: „Situaci na Šumavě už v roce 2002 zhodnotili komisaři Světového svazu ochrany přírody IUCN. V jejich zprávě mimo jiné stojí, že se jedná o nepůvodní, nestabilní, stejnověké smrčiny, kde budou hrozit kůrovcové kalamity. Bude hrozit rozpad vysokohorského lesa, bude hrozit masivní nálet kůrovců do okolních lesů,“ tvrdil starosta Modravy Antonín Schubert v článku Aktivistům vadí víc Stráský než kůrovec (zpravy.idnes.cz, 15. srpna 2011).
Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Studie IUCN konstatovala, že je třeba rozšířit bezzásahové území na 30 až 40 % do roku 2008. Česká republika to odsouhlasila, ale dosud nesplnila (www.silvarium.cz/lesnicka-prace-c-05-03/vysledky-a-reakce-na-misi-iucn).
Lež č. 9: „Šumavu nelze ponechat na pospas kůrovci, jak to činili mí zelení předchůdci. Důsledkem je pouze zničení rozsáhlých ploch šumavských lesů, tedy poškození nejen soukromého, obecního a státního majetku, ale hlavně přírody jako takové,“ uvedl ve svém prohlášení ministr životního prostředí Tomáš Chalupa na adresu bývalého ministra Martina Bursíka (aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=708979).
Ve skutečnosti dal soud za pravdu exministru Bursíkovi: „Městský soud v Praze zamítl žalobu šumavských obcí na někdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka. Obce po soudu chtěly, aby zrušil Bursíkovo rozhodnutí, jímž ministerstvo ponechalo část Národního parku Šumava bez zásahu člověka proti kůrovci.“ (www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/170944-ve-sporu-o-sumavu-dal-soud-za-pravdu-exministru-bursikovi/).
Lež č. 10: Stráský klamal veřejnost, aby tak zdůvodnil používání jedovatého Vaztaku v NPŠ. „Chemický prostředek Vaztak je nejvíce šetrný vůči všem ostatním druhům v přírodě a je nejintenzivněji zaměřen na kůrovce,“ řekl na Radiožurnálu. Experti Výzkumného ústavu lesního hospodářství ve svém posudku uvedli: „… účinek po zásahu je přímo drastický a zahubil mnohem více jedinců dalších druhů hmyzu než lýkožroutů. Podle studie španělských expertů v oblasti pokusu s touto chemikálií umíral v průměru trojnásobný počet (až 80 procent) mláďat sýkorky modřinky, která se živí hmyzem, než normálně. Obecně je známé, že Vaztak zabíjí i přirozené nepřátele kůrovce, jako jsou střevlíci, lumčíci, pestrokrovečníci a další druhy hubící kůrovce.
Mojmír Vlašín je ekolog, městský zastupitel a mluvčí blokády.
Václav Bouda je bývalý novinář.