Fejeton

Vzdělání je taky na prodej

Často se tvrdí, že kromě zdraví se dá za peníze koupit všechno. Dokonce i část zdraví si lze předplatit formou příjemných dovolených v teplých cizokrajných zemích, když u nás doma právě přituhuje nebo lije jako z utrhnuté konve. Pokud vám delší dobu vrže kloub, můžete si za příplatek vybrat extra kvalitní. Jestli vám nevyhovuje místní felčař Cvach, můžete si zaplatit nadstandard a odoperuje vás sám televizní primář Sova.

Nevadí mi, když si drobní milionáři pořizují luxusní jachty, vzdušné zámky a pohodlné tryskáče. Když si na to slušně vydělali, nechť si užívají. Závist stranou. Osobně však dávám přednost pohodlné jízdě na kole. Taky mi nevadí, když se bohatým pánům prohání v domácí chaloupce hladový žralok. Nedivím se, že si miliardáři vykupují své soukromí tím, že budují všude kolem svého rodinného sídla nebetyčné betonové zdi a mohutné skalní ochranné valy.

Vadí mi, když si člověk kupuje za peníze nebo za svou (politickou) moc chybějící vzdělání. Střední a vysokou školu. Maturitu a diplom. A k němu dříve uznávaný titul. Pokud je někdo podezřele hloupý a nedokáže vlastní pílí aspoň o poznání zmoudřet, neměl by na prkno sázet statisíce, jen aby nemusel celý život sedět po škole v zadní lavici. Někteří vlivní, rychle vykvašení absolventi nejmenované fakulty dobře vědí, že kus akademického papíru s razítkem a podpisy vpravdě vzdělaných představují chybějící vstupenku do síně politické a společenské slávy.

Klobouk dolů před sportovním mágem Jágrem, který si téměř před televizními kamerami poctivě a dodatečně vypotil svou maturitu. Ještě jeden klobouk dolů před nekorunovaným hudebním králem a knížetem poetického slova Michalem Horáčkem. Ten se poctivě prosekal potřebnými semestry a zkouškami, aby si dobrovolně doplnil vysokoškolské vzdělání a k němu získal doktorský titul.

Se vzděláním by se nemělo hanebně kupčit. Středoškolské třídy nemohou představovat pohodlné čekárny na maturitu. Vysokoškolské posluchárny nesmějí nahrazovat veřejné domy, kde dostanete za své prachy porci zaplacené rozkoše. Žijeme v zemi, která vyznává zázračnou sílu (ne)viditelného trhu. Jeden nabízí a druhý kupuje. Proč se pak divíme, že mladého, do slušivého obleku zapouzdřeného bankovního manažera krášlí v naší krajině krajně podezřelý titul MBA (hezky česky: Master of Business Administration). Ten přijde bratru na sto až šest set tisíc korun. Stačí si šikovně vybrat a zapsat se třeba do ročního kurzu. Pak se jednou do měsíce, vždy na Velký  pátek, objevit ve škole. V této souvislosti u nás už zdomácněly lidově uznávané tituly – páteční bakalář, páteční magistr a taky páteční MBA nebo BBA. Vždy záleží pouze na výši bankovního konta a správné adrese, kam potřebné peníze poslat. Pak si mohu pořídit i mnohem kvalitnější oční čočky, slušivější klouby, zářivější korunky a... třeba i červený vysokoškolský diplom. A co na to zdravý selský rozum? Zatím, zaplaťpánbůh, není na prodej.