Angažovaný čtenář virtuální reality
Píšeme v tomto vydání na jiném místě o zmatečném obrazu reality v případě archiválií spjatých s restitučními nároky rodiny Salmů. Televizní dokument mluví o voze, realitou je však koza. Před námi v televizi defilují obrázky, vytržené citáty, tváře dobře zvolených expertů… Vzniká mediální paobraz, což si ovšem běžný divák neobeznámený se skutečnými fakty ani neuvědomí a ocitá se plynule v novém světě, v němž zůstávají obrázky a tvrzení v mysli vylepené jako plakáty na zdech a tvoří novou, virtuální realitu.
Totéž se v mnoha variacích opakuje u dalších kauz na stránkách novin, obrazovkách počítačů. Třeba teď nedávno ve sporu ministra Kalouska a policejního prezidenta Lessyho. Jak se k tomu postavit, pokud nechceme rezignovat na sledování médií vůbec? Tady je aspoň nějaké vodítko, jeden z těch dvou je známý hrubián, takže díky tomu má relativně korektně vystupující Lessy náskok. Člověk mu podvědomě drží palce, protože požaduje ve vlastním zájmu policii, která je nezávislá a nechce se nechat zastrašovat. Ale je Lessy v tuto chvíli skutečně dobrá figura, nebo začíná další dějství nějaké jiné, neviditelné politické akce? Vždyť je to kůň „veverek“, a o těch už víme své, že ano. − Nezbývá než nevyslovovat předčasné závěry a konat, třeba podpisem petice na podporu Lessyho, aby ho nemohli tak lehce vyřadit z ringu. A pak se uvidí.
Ale co s tím pilotem Karlem Daňhelem? Klíčový svědek v kauze CASA byl v ohrožení kvůli podivnému deliktu, údajnému pohlavnímu zneužívání nezletilé dívky. Celé je to divné, nejdříve do vazby, pak zas z vazby ven, ale ona to vlastně ani vazba nebyla, jen zadržení, a děvče prý vypovídalo pod tlakem policie a pak to odvolalo, ale zas shodou okolností vypovídala dva dny před patnáctými narozeninami, takže se jí stejně za křivé svědectví nemůže nic stát… Ale co když to bylo vše jinak a nebylo to žádné děvče, ale nějaký chlapec nebo trafikant odvedle? A co je to za policii, která takto tlačí? Kdo je to, když už jste to nakousli? A proč taková obskurní věc přichází ausgerechnet v tuto chvíli, kdy zas jiná policie tlačí výbušnou kauzu s armádními letouny před soud? − Jeden aby si nad tím hlavu ulámal, účastnit děje se tu nelze, nezbývá než čekat.
V této situaci jsem si vzpomněl na dvě vhodné písničky. Slávek Janoušek zpíval v osmdesátých letech: Stejně žádnej Ňújórk není, stejně je to všechno vymyšlený… Ale mám pocit, že tady se více hodí stará dobrá česká lidová:
A já pořád: Kdo to je?
Kdo to je, že nám nedá pokoje
A já pořád, kdo to tluče
a on bednář na obruče
A já pořád: Kdo to je?
Kdo to je, že nám nedá pokoje
Bednář sudy dodělává
Při tom velké rány dává
A já pořád: Kdo to je?
Kdo to je, že nám nedá pokoje
To bychom také rádi věděli, ale bednář to určitě není. První úspěch, hurá!