Výstavy v Olomouci
Letní Olomouc je nabitá výstavami a navíc zdejší hlavní instituce, Muzeum umění Olomouc i Arcidiecézní muzeum, které od sebe dělí jen pár set metrů, nabízejí návštěvníkům každou středu a neděli vstup zdarma.
V Muzeu moderního umění na Denisově ulici č. 47 vystavuje František Skála (1956), a to až do 19. srpna. Výstava nese strohý název Muzeum a je vlastně takovým depozitářem, sbírkou rekvizit, které lemují umělcovu dráhu. Řada exponátů jako by jen čekala, až nastoupí nepřítomný Mistr jako aktér a oživí je. Ať už to jsou slavné Skálovy kytary, ohromný gramofon, podivuhodná bojová rekvizita Shark nebo nádoby z vykotlaných kmenů.
Zmíněné pomůcky a rekvizity lemují vitríny s drobnými předměty z autorova raného období i z posledních let. Čím konkrétnější, tím lepší. Většinou jsou modelovány z předmětů, které autor nasbíral do kapes při svých poutích po okrajích doby. Už v roce 1983 vytváří František Skála dioráma Lenin v Paříži a je to záblesk, který by vystačil na mnoho dalších let. Dalším vrcholným okamžikem výstavy jsou objekty z cyklu Hlavy duchů, modelované z mořských řas kelp. Skála je vytvářel na studijním pobytu v Headlands Center for the Arts u San Francisca v roce 2003. Jsou známé už řadu let a stejně znovu účinkují. Spí uzavřeny ve svém tajemném prostoru, jejich instalace evokuje atmosféru jaksi „za časem“, v hlubinách, pod hladinou. Zvláštně odrážejí také jeden z aspektů naší doby, kdy dominuje diváctví, nahlížení bludiček, stínů, borcení různých iluzí, vnímání nejistoty a současně neustálé konfrontace s osudem jako něčím, co přesahuje běžné denní praktické a dobře myšlené záměry.
Podobnou atmosféru se František Skála pokouší vystavět také ve svých novějších pracích, kdy uzavírá své objekty do nepravidelných obalů z poloprůhledných plastikových folií. Jako by se tímto způsobem snažil oddělit autorské gesto od diváka, jako by chtěl zbavit své nálezy a drobné instalace jakési povrchové nahoty a vytvořit tak meziprostor pro dialog své a divákovy fantazie.
Část exponátů odkazuje na zřejmě nejznámější výstavu Františka Skály, která se konala před osmi lety v pražském Rudolfinu. Artefakty doplňuje sál plný fotografií ze Skálova ateliéru, kde vidíme, jak jeho díla ožívají, když s nimi autor pracuje.
Muzeum umění Olomouc − Muzeum moderního umění, Olomouc, Denisova 47.
František Skála: Muzeum, 12. dubna − 19. srpna 2012
Ve stejné budově do 23. září vystavují své práce pod názvem OL– 03–12 olomoučtí výtvarníci Ondřej Michálek, Oldřich Šembera a Jiří Žlebek.
V Arcidiecézním muzeu, na adrese Václavské náměstí 3, je k vidění umění spíše klasické; kromě stálé expozice je zde do 2. září představeno japonské umění pod názvem Stín kvetoucí sakury. Jsou to dřevořezy ze sbírky Karla Svolinského a drobné předměty ze slonoviny ze sbírky arcibiskupa Leopolda Prečana, připomínající kulturu japonského dřevořezu. Výstava je rozdělena do čtyř místností: v první najdeme portréty krásek a bojovníků – samurajů. Druhá místnost nabízí podobizny slavných herců japonského divadla, třetí téma představují květiny a ptáci a posledním námětem je japonská krajina. V poslední místnosti jsou rovněž představeny netsuke, drobné řezby do slonoviny ze 17. století. V původním významu sloužily jako ozdobné spony a později se staly reprezentativním prvkem tradičního japonského mužského oděvu.
Zážitek z vnímání světa v jeho rozmanitosti může výtvarně naladěnému návštěvníkovi doplnit výstava v podstatě dokumentární, totiž expozice Josip Plečnik: Kostely. Návrhy a realizace těchto staveb jsou efektní a současně přirozené. Snad právě tím je dána jejich působivost. Diváka, který si vzpomene na některé nepříliš podařené stavby kostelů u nás z doby po roce 1989, možná až zamrazí. U Plečnika není ani stopa postmoderního kýče, prvoplánové efektní nahodilosti, za kterou obvykle nic podstatného není. Působí dojmem člověka, který byl schopen uvést své vnímání a tvorbu do souladu s přirozeným řádem věcí a tradice toho kterého místa. Ať už je to známý kostel Nejsvětějšího srdce Páně na pražských Vinohradech nebo lublaňské kostely sv. Cyrila a Metoděje, sv. Františka z Assisi, vídeňský chrám sv. Ducha, skromná kaple na hoře Krvavec a několik dalších sakrálních staveb. Mezi Plečnikovými realizacemi je kostelů vlastně jenom pár a některé byly navíc už zbourány, protože se ocitly v poválečné titovské Jugoslávii, i ty jsou však na výstavě díky dobové obrazové dokumentaci celkem působivě zachyceny. Výstava měla premiéru loni v Praze, v Arcidiecézním muzeu je k vidění do 30. září.
Fanoušek výtvarného umění, který zavítá v letní dny do Olomouce, se může osvěžit pohledem na uměleckou tvorbu hned z několika autorských perspektiv. Zmíněné expozice vytvářejí zajímavý akord: Plečnik jako architekt, vytvářející prostor pro posvátné dění, vychází z tradice míst, kde své kostely staví, japonští umělci dokumentují člověka i přírodu co nejvěrněji, František Skála nabízí hry na pomezí reality a fikce a obdobně si počíná trojice olomouckých výtvarníků.
Arcidiecézní muzeum Olomouc, Václavské nám. 3
Stín kvetoucí sakury − výběr japonského umění z českých sbírek, do 2. září 2012
Josip Plečnik: Kostely, do 30. září 2012