KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Budování nového kampusu ústecké univerzity překáží bývalý pavilon A Masarykovy nemocnice, sloužící ve druhé polovině dvacátého století jako porodnice. Je to opravdu tak zastaralá a bezcenná stavba, jak tvrdí akademičtí funkcionáři?

Píše se rok 2006, úsměvy, předává se pomyslný klíč od starého areálu ústecké nemocnice místní Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Nenápadně se tak spouští proces, jeden z mnoha v této době, na jehož konci zpravidla vítězí banalita, nevzdělanost a sobectví jednotlivců. Zpětně působí fotografie z předání velmi tristně, za všechny přítomné jmenujme alespoň tehdejšího hejtmana Jiřího Šulce, který v roce 2009 svým jmenováním Petra Kušnierze do funkce ředitele Regionálního operačního programu Severozápad vposledku ohrozil přísun evropských dotací do České republiky…

Podívejme se v čase zpátky. Byla atmosféra 20. a 30. let minulého století v Ústí nad Labem jiná? Nutno přiznat, že bádání o německy mluvících architektech v českých zemích je v plenkách, ani o souvislostech tehdejší lokální politiky toho mnoho nevíme. Byli na tom městští architekti Ernst Krob a Franz Josef Arnold, autoři tehdy nového konceptu areálu, podobně jako dnešní projektanti, kteří se podílejí na přestavbě areálu nemocnice na kampus? Bylo to zcela čisté, že měli přístup k tak velkým zakázkám, jako byla krajská nemocnice? Jaké byly jejich honoráře? Ať už to bylo jakkoliv, každopádně tehdy generovali kvalitu, o které se nám dnes může jen zdát. V roce 1924 přednáší v Ústí zakladatel Bauhausu Walter Gropius; zda se přednášky zúčastnili i Krob s Arnoldem, nevíme, ale svědčí to o tehdejší úrovni místní diskuse. Byli však v porotě (možná i organizátory) mezinárodní soutěže na hotel do Dolních Zálezel, které se zúčastnila tehdejší světová architektonická špička (například Margarete Schütte-Lihotzká, autorka proslulé Frankfurtské kuchyně a členka brigády Bauhausu), a dokázali z ní vybrat na první místo Ernsta Plischkeho (pozdějšího zakladatele architektury na Novém Zélandu, profesora ve Vídni) a hned na druhé Jana Duikera (absolutní holandskou modernistickou špičku, člena skupiny de 8 a Opbouw). Zatím jediná známá publikovaná práce ústeckého městského stavebního úřadu, tedy Arnolda s Krobem, je projekt obecních domů z roku 1933. Ten byl s trojjazyčnou průvodní zprávou otisknut ve stuttgartském odborném časopise v tematickém čísle Vybavení malobytů. Který z dnešních ústeckých „městských“ architektů se něčím podobným může pochlubit? Renomé této autorské dvojice se snad trochu blíží jen liberecká architektonická kancelář SIAL, která žel řeší areál kampusu teprve od roku 2008, kdy už bylo mnoho věcí dohodnuto a předurčeno. Architektonická soutěž žádná, jen staré známé soupeření o cenu, nejlépe podlimitní…

Kde se rodili Ústečané

Přejděme však k areálu a budově samé. V čem je tak výjimečná, že zrovna ona má být zachována, či dokonce památkově chráněna, ačkoliv staveb od Arnolda s Krobem není ve městě málo? Historici architektury, profesoři Rostislav Švácha a Petr Urlich, se shodují na tom, že jde o jednu z prvních nemocnic, která se odklonila od původního pavilonového systému ve prospěch nového konceptu monobloku (v USA používaného od 20. a v Evropě od 30. let). Návrh areálu včetně obou dvou bloků − pavilonů A i B − je totiž nejpozději z roku 1926, ačkoliv pavilon A byl dostavěn teprve v roce 1937. Tato datace není zanedbatelná, zvláště vzhledem k užití plochých střech a výrazné bezozdobnosti budov. Bylo by chybou posuzovat pavilony z hlediska purismu a funkcionalismu francouzsko-českého střihu, jsou totiž součástí tehdejší německé debaty a jejích témat expresionismu a nové věcnosti. Sem velmi dobře zapadají a v mnohém ji i předstihují či dokreslují. Za všechny jmenujme alespoň Vysokonapěťovou továrnu AEG v Berlíně od architekta Petra Behrense z let 1909−1910, jejíž hmotové řešení pavilon A tak trochu přejímá, a rovněž soutěžní návrh na Dům veletrhů pro Hamburk od architekta Hanse Poelziga z roku 1925. Podobné fantaskní budovy najdeme i ve světoznámém filmu Metropolis od Fritze Langa, na kterém spolupracovala tehdejší německá architektonická špička, ale to jsme v roce 1927, kdy je návrh ústecké nemocnice již na světě. Poelzig si své vize z návrhu pro Hamburk vyzkoušel v reálu na správní budově firmy I. G. Farben ve Frankfurtu nad Mohanem, jejíž rozsáhlá stavba také zabrala několik let (1928−1931), podobně jako areál ústecké nemocnice. Ještě je nutné zmínit mnichovskou kliniku na Thalkirchnerstrasse z let 1926−1928, Arnold s Krobem se totiž do Mnichova podle dobových pramenů kvůli nemocnici jeli radit. Klinika má prakticky identické hmotové uspořádání, ač je v detailu jen mírně konzervativnější. Tato budova je v Německu památkově chráněna.

Shrňme si základní data: v roce 2009 podlehla demolici v rámci přestavby areálu spojovací chodba pavilonů a organicky tvarované operační sály od Rudolfa Perthena, nikoli nevýznamného vídeňského architekta, mimo jiné rodáka z nedalekého Děčína. Přes sliby, že pavilon A zůstane, se od roku 2010 opět hovoří o jeho demolici. Nejspíše poslední šancí, jak tento proces zadržet, je aktuálně podaný návrh jeho zapsání na seznam kulturních památek. Že je v ohrožení tato jedinečná stavba a s ní vztah univerzity i obyvatel města a regionu k místu a jeho paměti, je zřejmé již déle, nyní je navíc „v ohrožení“ přes půl miliardy vyjednané na plánovanou novostavbu v místě dosud stojícího pavilonu A…

Poznámka

Petici za záchranu pavilonu A je možno podepsat zde: http://lepsiusti.cz/index.php?volba=petice&id=6